Stanovisko ČAK k novele zákona o pobytu cizinců v ČR
Stanovisko České advokátní komory k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisk 990)
Česká advokátní komora je nucena vyjádřit znepokojení nad vládní novelou zákona o pobytu cizinců, kterou v současné době projednávána Poslanecká sněmovna jako tisk 990. Jde o největší zásah do právní úpravy cizinecké politiky v ČR od přijetí zákona v roce 1999, který je podle předkladatele odůvodněn mj. posílením bezpečnostních prvků migračního procesu jakožto „ozvěna“ teroristických útoků ve Francii z počátku ledna 2015. Jakkoli je princip posílení ochrany ČR a jednotlivých občanů před závažnými společenskými jevy v podobě terorismu akceptovatelný jako legitimní cíl, nelze tohoto cíle dosahovat porušováním lidských práv a zásad právního státu. Již v rámci vypořádání připomínek k návrhu zákona bylo poukázáno na to, že řada ustanovení výrazným způsobem ztěžuje nebo zcela vylučuje právo na právní pomoc v řízení před správním orgánem, které je zakotveno v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Jde zejména o povinnost všech účastníků řízení podrobit se výslechu „je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci“. U tzv. souběžných výslechů navíc nemá být ani právní zástupce cizince, o jehož povolení k pobytu jde, což je razantní zásah do práva na právní pomoc. Zákon pak má stanovit, že i u těch výslechů, u kterých právní zástupce cizince být může „nejsou tyto osoby oprávněny do průběhu výslechu zasahovat. Po skončení výslechu účastníka řízení nebo svědka správní orgán umožní zástupci účastníka řízení nebo účastníku řízení vyjádřit se k jeho obsahu.“ Toto je zásadním omezením práva na právní pomoc. V této souvislosti lze odkázat na nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 630/16, ze dne 29. 11. 2016, podle kterého „z požadavku, aby ústavně zaručené právo na právní pomoc bylo v praxi účinné, je nutno za této situace dovodit povinnost všech orgánů veřejné moci vykládat instituty podústavního práva při zohlednění základního práva na právní pomoc a způsobem, který toto právo respektuje a podporuje, a nikoliv tak, že jej v důsledku popírá.“
Kritiku lze uplatnit rovněž k samotnému legislativnímu procesu, kdy v rámci 2. čtení byly načteny pozměňovací návrhy takového rozsahu, že vyvolávají pochybnosti o legitimitě legislativního procesu; jakkoli nejde o tzv. „přílepek“ ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 77/06, je zjevné, že zejména pozm. návrhy poslance Klučky byly připraveny ve spolupráci s předkladatelem (Ministerstvem vnitra) tak, aby je nebylo nutno projednat v rámci připomínkového řízení. Takovýto postup je z hlediska fungování právního státu nesporně nepřijatelný a je nutné jej odsoudit, neboť pokud jednotlivé orgány státní moci obcházejí pravidla, která jsou nastavena pro jejich fungování ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, jde o zásah do samotné podstaty řádného výkonu veřejné moci. To je umocněno intenzitou, kdy některá ustanovení pozměňovacího návrhu zcela nepřijatelným způsobem odnímají právo cizincům na soudní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Česká advokátní komora je samosprávnou stavovskou organizací všech advokátů a z tohoto titulu považuje za svou povinnost upozornit na problematické pasáže předmětného návrhu zákona, které zcela zbytečně a bez ohledu na ochranu základních lidských práv a svobod Ústavním soudem ČR zavádějí pravidla, kterými se ČR vzdává svého postavení státu, který s ohledem na svou nedávnou minulost respektuje přirozená práva a svobody, která jsou neodmyslitelně spjatá s každým člověkem bez ohledu na národnost či původ. Navzdory nebezpečí, které může vyplývat z migrace obyvatelstva v její stávající i budoucí podobě, jsme pevně přesvědčeni, že upírat cizincům právo na právní pomoc nebo soudní přezkum správních rozhodnutí a skrze instituty a právní normy veřejného práva vytvářet různé kategorie osob s odlišnými základními lidskými právy a svobodami je cesta, která není ospravedlnitelná a v testu proporcionality nesplňuje ani ta nejzákladnější kritéria fungování právního státu.
Česká advokátní komora proto navrhuje, aby Poslanecká sněmovna s návrhem zákona vyjádřila nesouhlas a přiměla tak vládu k jeho přepracování, jehož cílem nemá být oslabení bezpečnostních mechanismů ČR, ale jejich legitimní posílení v rámci detekovaných oblastí, ovšem bez toho, aby se ČR zařadila mezi státy, pro které je cizinec člověkem nižší kategorie a kterému nemusí být přiznána stejná právní ochrana v rámci jeho postavení jako ostatním adresátům právních norem v ČR.
