Otevřený dopis JUDr. Vladimíra Jirouska autorovi článku v LN („Kdyby 14 000 noblesních advokátů“) - advokátovi JUDr. Tomáši Richterovi,LL. M., Ph. D.
Vážený kolego,
se zájmem jsem si přečetl Váš článek „Kdyby 14 000 noblesních advokátů“ (LN, 27. 12. 2012). Článek je napsán skutečně profesorsky a se zjevnou ambicí závěrečného hodnocení dosud vyřčeného (na dané téma napsaného), navíc s ambicí hodnocení „v kontextu“. (Můj příspěvek z 8. 11. 2012 byl skutečně pouze reakcí na předchozí článek a tam užitou argumentaci.)
I když s mnoha Vašimi úvahami lze souhlasit, a v té souvislosti doufám, že budete v příštím roce kandidovat do vrcholného orgánu ČAK, je pro mně až neuvěřitelné, s jakou neznalostí skutečného stavu věci (?!), a tedy svým způsobem bezohledně, napadáte Komoru. Samozřejmě vím, že ne každý krok (záměr, čin) ČAK je či byl krokem správným směrem, na druhé straně se mne dosud (a nejen jakožto bývalého předsedy) dotýkají dezinformační ataky postavené na neznalosti, vadné či nedostatečné informovanosti, často též na oponentní „zášti z principu“. A to tím více, pokud je činí někdo, kdo současně tvrdí, že situaci pozoruje 20 let a zároveň předmětný atak nabývá medializací punc „jisté pravdy“.
Ale nyní konkrétně:
- Tvrdíte, že: „ČAK se po celou listopadovou historii tváří, jakoby problém s dosažením kvality byl jednou provždy vyřešen složením advokátní zkoušky ... Téma povinného celoživotního vzdělávání advokátů se v tuzemsku objevuje periodicky a je komorou periodicky ignorováno.“ V letech 2005 až 2007 jsme ještě „neměli Němečka“, proto jste se asi nedozvěděl, že návrh povinného vzdělávání advokátů (nejprve v rozsahu 20 hod/ročně, pak 16 hod/ročně) byl do novely zákona o advokacii imputován právě ze strany ČAK, následně jako údajně antiliberální byl politicky smeten, a to mj. po mnohem „divočejších“ negativních reakcích ze strany advokátů, než těch, jež provázejí diskuzi o délce a náplni (!!) koncipientské praxe. ČAK však na oblast vzdělávání advokátů nerezignovala a vydala se cestou vybudování vlastních školících center a cestou realizace zcela nového vzdělávacího systému (viz: Praha – Palác Dunaj; Brno – Kleinův palác; Brno – sídlo Ombudsmana, pronájem školícího centra pro velké akce). Školící centra jsou dnes jak koncipienty, tak advokáty (byť v rámci dobrovolného vzdělávání) využívány prakticky v rozsahu celé své únosnosti. Dovoluji si připomenout Vám asi neznámou věc, že postup ČAK v oblasti vzdělávání advokátů byl v roce 2008 na konferenci CCBE v Římě hodnocen jako nejlepší v zemích EU (o realizaci projektu vzdělávání byl natočen film – doporučuji shlédnout!).
- Podle Vás by vedení Komory „... mohlo třeba přemýšlet, zda nezahájit směrem k fakultám ... debatu směřující k akreditaci studijních programů právnických fakult pro účely vstupu jejich absolventů do advokátního stavu.“ Představte si, že jsem projekt obdobné spolupráce osobně a opakovaně projednával jak s představiteli jiných složek justice (s mnohými dokonce předjednal), tak konkrétně s dvěma fakultami. Opakovaně jsme narazili na nezájem, tj. chyba asi bude jinde. Souhlasím však s tím, že bez ohledu na dosavadní neúspěch by podobné pokusy měly být opakovány...
- Zmiňujete absurdnost a nespravedlnost advokátních zkoušek. Zdůrazňuji, že advokacie je v justiční sféře jediná, jež zavedla, že pětičlenné zkušební komise musí být složeny nejen z advokátů, ale též z akademiků, soudců, státních zástupců, apod. Budu velmi rád, pokud svůj návrh „anonymních písemných zkoušek“ doprovodíte uceleným a konkrétním projektem, jež bude způsobilý nahradit stávající „nepřezkoumatelné (?) zkoušky“ (jak písemné, tak ústní) a např. z pozice člena představenstva ČAK tento projekt prosadíte.
Ve svém článku připouštíte, že problematika počtu advokátů je závažná. Domníváte se však, že „italský efekt“, který dnes už zdaleka není pouze „italský“, nám nehrozí. Obávám se, že opak je pravda, přitom právě z pozice orgánů Komory, které se problémem svěřené regulace zabývají a dnes a denně musí zabývat, je dané nebezpečí ve všech konkrétních souvislostech (tj. na dlouhou debatu!) oprávněně shlíženo jako „nebezpečí za dveřmi“.
Pokud na rozdíl od názorů, s nimiž polemizujete, vidíte jako „mnohem vhodnější“ ten postup, jenž by spočíval „v omezení ročního počtu nových licencí“, tak já takový nápad hodnotím jako přímo šílený, jenž by byl mj. právě v relaci k ústavním předpisům absolutně nepřijatelný.
V každém případě však souhlasím s tím, že o všech v dosavadní diskuzi dotčených otázkách je třeba hovořit, debatovat o systémových změnách atd., avšak zásadně v potřebném kontextu, při dodržení nutné logické kontinuity (např. téma „diskriminace právniček“ bylo do diskuze vřazeno bez potřebných kontinuálních determinací). Tvrdím, že nelze samostatně hovořit „o koncipientské praxi a zkouškách“, samostatně „o náležitostech školitelství“ či samostatně „o kontrolních mechanismech kvality advokátních výkonů“, jak se to více méně doposud děje. (pozn. Mimo jiné, stejně jako Vy považuji retrospektivní kontrolu kvality za hrubě nedostatečnou a už dávno volám po profesionalizaci kontrolní rady ČAK v duchu „anglického systému“. Tato systémová změna by si však bez dalšího vyžádala např. navýšení advokátních poplatků..., a to by bylo křiku!)
Na závěr si neodpustím připomenutí článku Prof. JUDr. Ing. Alexandra J. Bělohlávka zveřejněného svého času v Bulletinu advokacie, který v návaznosti na své nejen evropské, ale doslova „celosvětové“ zkušenosti členům advokátního stavu připomněl, že ona věčně kritizovaná Komora jim vytvořila a stabilizovala takové podmínky pro výkon povolání, které jim mohou advokáti většiny vyspělých zemí závidět. Tím samozřejmě nechci říct, že by nebylo co zlepšovat, ale Váš v mnoha směrech dehonestující přístup ke Komoře, jenž jste v předmětném článku zvolil, je (taktně řečeno) velmi nespravedlivý.
Vážený kolego,
poznámku o Vaší kandidatuře do představenstva ČAK z úvodu tohoto dopisu neberte, prosím, jako invektivu. Zcela vážně: Budete-li kandidovat, budu Vás volit.
S přáním všeho nejlepšího do roku 2013, advokát a bývalý předseda ČAK JUDr. Vladimír Jirousek
Původní článek „Kdyby 14 000 noblesních advokátů“ k nahlédnutí ZDE
