Občanský zákoník je politická otázka
8.6.2013, Lidové noviny, str. 16, Vlastimil Pihera
Je fascinující, u kolika lidí může zmínka o „právu brát se o vlastní štěstí“ vzbudit skutečný záchvěv nenávisti
Spor o nový občanský zákoník není odborný. Ve skutečnosti je politický a hodnotový – a v jistém smyslu zásadní.
Již před více než rokem byl ve Sbírce zákonů uveřejněn nový občanský zákoník, který by měl nabýt účinnosti počátkem příštího roku. Tím vyvrcholilo více než desetileté období bádání, odborných diskusí a sporů, které jeho přípravu provázely. Nový občanský zákoník se již při svém schvalování stal předmětem politického střetu. Bohužel i dnes, v předvečer jeho účinnosti, se opakovaně objevují snahy přinejmenším o její odložení. Tvrdím, že u kořene nejde o spor odborný, ale politický.
Jaká je alternativa?
Pád komunistického režimu před téměř čtyřiadvaceti lety si česká společnost připomíná jako v podstatě uzavřenou historickou událost, jež skončila happy endem – „návratem do Evropy“.
Českého práva, ale též českého soudnictví, tehdy pilířů socialistického státu, se však koncepční změny dosud dotkly pouze omezeně. Především v základech soukromého práva zůstává dodnes zakonzervován původní ideový koncept socialistického zákonodárství. Hlásíli se nový občanský zákoník k principům soukromého práva tradičním v zemích, jako je Nizozemí, Francie, Rakousko nebo Švýcarsko, prohlašuje-li výslovně za svůj cíl odklon od dirigistické koncepce stávajícího občanského zákoníku z roku 1964, jde o stanovisko hodnotové, a tedy primárně politické. Hrozba uvedení společnosti do zmatků a odkazy na „stovky chyb“, jimiž argumentují odpůrci nového občanského zákoníku, vyvolávají dojem, že zde jde o problém právně technický. Při bližším pohledu je však zřejmé, že v této diskusi absentují konkrétní témata. Spíše se vznášíme v rovině nedořečených pochybností a obecných obav.
Představa, že nový občanský zákoník je knihou, která sama o sobě musí dávat komukoli jasnou odpověď na jakoukoli otázku, aniž by vznikaly jakékoli pochybnosti, je zcela nerealistická. Tím spíše, že právníci jsou v pochybování cvičeni. Přesto se zdá, že to je požadavek, kteří jeho odpůrci na nový občanský zákoník opakovaně kladou. Jaká nám je nabízena alternativa? Jediná – zachovat co nejdéle status quo. Zde myslím spočívá podstata celého sporu. Sporu mezi snahou nic neměnit a snahou o změnu. Sporu, který je sporem výsostně politickým a jehož kořeny leží hlouběji, než se může zdát.
Oportunismus Podstatná část naší společnosti není připravena na změnu stereotypů, a to bez ohledu na hodnotovou stránku věci. Čím dále jsme od sametové revoluce, tím spíše pociťujeme, že o skutečnou revoluci nešlo. Proč ji tedy mít v právu?
Političtí vězni byli propuštěni a zákony novelizovány tak, aby bylo možné podnikat. Další změny, především pak změny obecných principů a zásad, se setkávají s odporem. Fascinuje mě, u kolika lidí může zmínka o „právu brát se o vlastní štěstí“ v novém občanském zákoníku vyvolat skutečný záchvěv nenávisti. Socialistické právo bylo nástrojem státní regulace, nikoli cestou ke spravedlnosti. Nový občanský zákoník toto mění a zde možná naráží na limity společnosti. Politici si uvědomují potenciál této části voličské základny a jejich pozice je bohužel až příliš srozumitelná. Lze ji označit termínem Realpolitik nebo spíše – méně vznešeně – jako oportunismus.
Pokud nakonec politici nový občanský zákoník skutečně „shodí“, bude Česká republika spolu se Slovenskem jediným evropským státem, kde nedošlo k zásadní změně socialistického soukromého práva.
Není to spor odborný. Jsem přesvědčen, že ve skutečnosti jde o spor politický. Možná je v tomto ohledu sporem zásadním.
