Dluhy, poplatky, exekuce – příběh jedné nedobytné pohledávky
27.3.2014, Právo, str. 18, Stanislav Křeček
Poslanecká sněmovna projednává v současné době poslanecký návrh novely zákona, podle které by se snížily odměny advokátů v případě vymáhání tzv. bagatelních dlužných částek. Podle autorů této legislativní změny náklady, které soudy přiznávají advokátům, prý příliš a neoprávněně zvyšují zadlužení dlužníků. Je toto však opravdu vážný problém?
V roce 1996 pan M. K., který je nájemcem bytu, jehož vlastníkem je Hlavní město Praha, přišel na čas o práci, a proto za tento rok nezaplatil nájemné, které v té době činilo 2555 Kč měsíčně. Nezaplatil pak ještě nájemné za pět měsíců následujícího roku a vznikl mu tak dluh ve výši 47 927 Kč.
O povinnosti zaplatit tento dluh pak rozhodl Obvodní soud pro Prahu platebním rozkazem ze dne 9. 12. 1997, později i exekučním usnesením z 13. 11. 2000 a konečně usnesením z 31. 12. 2013, kterým pověřil výkonem exekuce – jak příznačné! – exekuční úřad nikoliv v Poraze 4, ale v Sokolově. Ten začal dluh vymáhat.
Aby mně bylo rozuměno: Nikterak neobhajuji neplacení nájemného, a zejména laxnost, kterou dlužník po celou dobu projevoval, a nikterak se o zaplacení dluhu nesnažil. To mu jistě lze přičíst k tíži. Zda ale toto „přičtení k tíži“ je zcela v souladu s dobrými mravy, bude patrné z následujícího:
Exekutor Mgr. M. D. vydal dne 7. 1. 2014 „ Výzvu k dobrovolnému splnění povinnosti“, ve které vyzývá dlužníka, aby do 30 dnů zaplatil tuto pohledávku, tentokráte však již ve výši 914 289,39 Kč! Náklady právního zastoupení v exekučním řízení činily 4238 Kč a v předchozím řízení pak 10 305 Kč.
Problém spočívá v něčem jiném. Podle platných právních předpisů činí u nájemného poplatek z prodlení 2,5 promile denně do zaplacení. V tomto případě se tento poplatek připočítává postupně každý den a každý měsíc k původnímu dluhu, tedy od 1. 1. 1996 do 7. 1. 2014!
Poplatek z prodlení má jistě smysl. Nahrazuje věřiteli to, co mu uniklo pozdním zaplacením dluhu a co by mohl získat, kdyby s penězi, které mu dlužník dluží, mohl volně nakládat.
Nevím však, zda existuje bankovní produkt nebo investiční příležitost, které by dokázaly částku necelých 50 tisíc zvýšit za 16 let na bezmála milión. Bezpečně však vím, že pan M. K., který pracuje jako asfaltér a který nebyl schopen před 16 lety zaplatit najednou 47 927 Kč, je dnes požadavkem na zaplacení necelého miliónu korun vržen na zbytek života do pasti chudoby, která není ani efektivní (dluh nikdy nebude zaplacen), ale ani spravedlivá.
Za pozornost ovšem stojí i to, že součástí dluhu je i odměna exekutorovi, která byla, jistě v souladu s platnými předpisy, stanovena na částku 146 506 Kč. Pokud ovšem dlužník zaplatí do 30 dnů, spokojí se exekutor, jak také ve výzvě sděluje, s částkou 73 253 Kč!
Myslím, že tento konkrétní, nikoliv však ojedinělý případ inspiruje k legislativním iniciativám více než dostatečně.
