Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

ÚS: Odposlechy nelze použít jako důkaz mimo trestní řízení

29.12.2014, Právo, Patrik Biskup

Odposlechy telefonních hovorů pořízených v trestním řízení nelze použít jako důkaz v jiném řízení. Vyplývá to z rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS), který zamítl stížnost bývalé krajské státní zástupkyně v Plzni Marii Polákové. Tu v říjnu 2011 uznal Nejvyšší správní soud (NSS) kárně vinnou za to, že chtěla zbavit funkce svého podřízeného na základě nahrávky telefonního hovoru, ve které radí s obhajobou muži podezřelému z trestné činnosti. ÚS odkázal na to, že NSS z ústavněprávního hlediska správně dovodil, že v českém právním řádu neexistuje žádný právní základ pro použití odposlechů telefonických hovorů pořízených v trestním řízení v řízení disciplinární povahy.
Poláková přitom argumentovala tím, že odposlechy použít proti žalobci mohla, neboť pokud to trestní řád výslovně nezakazuje, pak je to dovoleno. Hájila se tím, že ochrana veřejného zájmu na řádném fungování státního zastupitelství může převážit nad zásahem do práva na ochranu soukromí. Proto také plzeňského žalobce Libora Řeřichu hnala před kárný senát NSS, aby ho zbavil funkce. Ten ale návrh zamítl právě pro nepoužitelnost odposlechů k řešení pracovněprávního vztahu. To se obrátilo proti Polákové a sama skončila před kárným senátem za porušení zákona.

„Povinností veřejných žalobců a kárných navrhovatelů je zkoušet, co se dá použít, zjišťovat hranice systému a chránit veřejný zájem nejvíce účinně, jak je to jen možné,“ napsala Poláková do ústavní stížnosti s tím, že posouzení ochrany lidských práv je rolí soudů. Podle ÚS ale lze státní moc uplatňovat jen způsobem, který stanoví zákon.
„Ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, ale je úkolem všech orgánů veřejné moci, a tedy rovněž stěžovatelky jednající jakožto kárný žalobce. Právě respektováním ústavnosti je zajišťováno, že bude, slovy stěžovatelky, chráněn veřejný zájem nejvíce účinně, jak je to jen možné,“ konstatoval ÚS.
Poláková začala proti Řeřichovi brojit v roce 2009, když se z policejních odposlechů dozvěděla, že se angažuje v případu bývalého šéfa karlovarské policejní inspekce Miroslava Šouleje obviněného z podvodu.
„Sháněl mu advokáta a radil, jak má vypovídat. Dokonce se hanlivě vyjadřoval o státní zástupkyni, která dohlížela na vyšetřování případu,“ prohlásila před kárným senátem šéfka žalobců.
Šoulej byl podezřelý, že společně s dalšími dvěma muži plánovali podvod při prodeji činžovního domu v Karlových Varech. Podle obžaloby měli vylákat od ruské zájemkyně o koupi nemovitosti rezervační poplatky s úmyslem jí peníze nevrátit.
Krajský soud v Plzni je ale viny zprostil s tím, že jednání o prodeji domu se vyvíjelo jako běžný obchodní vztah. Rozsudek minulý týden potvrdil i Vrchní soud v Praze.

Nesouhlasil s postupem
Sám Řeřicha ani nepopíral, že se Šoulejem po jeho obvinění v telefonu bavil. „Byl jsem přesvědčený o tom, že jeho jednání není trestným činem. Byl to můj soukromý názor, nikomu jsem ho nevnucoval a už vůbec ne, že bych někoho ovlivňoval.
To, že jsem se v soukromém telefonátu v této souvislosti hanlivě vyjadřoval o orgánech činných v trestním řízení, tak to bylo jen proto, že jsem nesouhlasil s jejich postupem,“ prohlásil Řeřicha.
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi