Tři tisíce paragrafů jsou akorát
1.6.2015, Lidové noviny, str. 14, Jan Januš, Kristán Léko
Hlavní autor nového občanského zákoníku Karel Eliáš uzavřel minulý týden smlouvu na velký komentář ke svému životnímu dílu.
Předpokládá se osm svazků, které vyjdou během několika let. „Už jsem dokončil výklad paragrafu 1, má osmdesát stran,“ směje se profesor.
* Jak se žije autorovi kodexu, který ovlivňuje život úplně všech? Přináší vám to výhody?
Výhody určitě ne. Někdo mi nadává, nejednou za to, co jsem do zákoníku nepsal, ani neprosazoval. Nebo i za to, co tam vůbec není. Ale to se dalo čekat. Také mi chodí různé dotazy, lidé se ptají na řešení svých problémů. Nezvládám na všechny odpovídat. Nedávno mi jedna vážená plzeňská soudkyně říkala, že už myslí na své poslední věci a jak je ráda, že je zase možné zřídit odkaz. Pomocí odkazu můžete někomu zanechat například obraz, i když se nestane vaším dědicem. Pamatuji, jaké se o odkazy vedly války. Byl to vlastně jediný institut, který jsme s Michaelou Hendrychovou Zuklínovou prosadili proti celé komisi. Všichni hlasovali pro vypuštění. Řekli jsme, že to neuděláme.
* Podle některých notářů ale nyní způsobují právě odkazyurčité problémy v závěti, a to ve chvíli, kdy v ní člověk použije obrat „odkazuji všechen svůj majetek“. Právně je tím myšleno něco jiného než určení dědice. Není tak úplně jasné, jak to řešit…
Projev poslední vůle se má vykládat podle zůstavitelovy vůle. Pokud někdo pořídí závěť a použije například slova „veškerý svůj majetek odkazuji sestře Marii“, je jasné, že ji chtěl za univerzální dědičku. Neměl by s tím být problém. Častěji se stává, že někdo napíše „svůj dům, auto a chatu odkazuji sestře Marii“. Následně se ale zjistí, že má ještě třeba staré šatstvo a další věci malé hodnoty. Když použijete zdravý selský rozum, dospějete k názoru, že chtěl sestře přenechat všechno.
* Nemáte ale přece jen coby autor i nějaké výhody? Nevzrostla například cena, kterou si můžete účtovat za přednášku? Dá se na autorství občanského zákoníku vydělat?
No určitě. Letos jsem na přednáškách k novému občanskému zákoníku vydělal pět tisíc, loni to bylo asi deset tisíc korun. Je ale fakt, že v letech 2012 a 2013 jsem se podílel hlavně na vzdělávací kampani Justiční akademie směrem k soudcům a občas jsem přednášel i pro komerční agentury. Pak jsem si ale řekl, že už jsem splnil penzum, ke kterému jsem pro tento typ osvěty povinován. Snažím se tak spíše psát. Pokud jde o jiný aspekt hodnoty mé práce, sem tam napíšu nějaké dobrozdání. Ceny mám ale pořád stejné. Možná by si někdo jiný postavil na zákoníku byznys. Ale když už jsem se v roce 2000 domluvil s ministrem Motejlem a jeho náměstkem Baxou, že to budu dělat, přijal jsem názor, že k takové práci nejde přistupovat jinak než jako ke službě.
* Šel byste do toho znovu?
Kdybych byl o patnáct let mladší a měl ty zkušenosti a vědomosti, které mám dnes, tak ano.
* Psal by se vám pak občanský zákoník lépe?
Nevím. Vždycky to je výzva. Zákoník bych ale asi psal jinak. Ne z hlediska obsahu, ale z hlediska strukturace. Nedal bych do něj obecnou část. Začal bych prvními čtrnácti paragrafy se základními zásadami a pak pokračoval osobami, věcmi a tak dále.
* Jste právě na prvních čtrnáct paragrafů občanského zákoníku nejvíce pyšný?
Asi ano. Někteří kolegové říkají, že by úplně stačily. A já to vlastně říkám také. Že těch dalších zhruba tři tisíce paragrafů je jen multiplikace toho začátku.
* I lidem, kteří zákoníkkritizují, se často líbí zásada, podle které mají být smlouvy spíše platné než neplatné. Je to jedna z těch opravdu klíčových věcí?
Je to jedenzmanifestů. Zavládla tu totiž zvyklost, že přece mohu zrušit každou smlouvu, která mi přestane vyhovovat. Občanský zákoník se proti tomu vymezuje, a dokonce staví smlouvu nad zákon.
* Nevěří občanský zákoník člověku až moc? Nesází na morálku, která platila dřív? Třeba také v tom, že většina smluv nemusí být uzavírána písemně?
Neviděl bych to tak černě. Je přece řada případů, kdy si něco domlouváte s někým, komu na základě zkušenosti věříte, nebo nejde o něco fatálně významného. Spolehnete se na podání ruky, na to dané slovo. Pokud máte pochybnost, hledisko průměrné opatrnosti velí to raději sepsat.
* Jde tedy primárně o člověka, aby si ohlídal svá práva?
Ano. Stát není od toho, aby nás vodil na provaze. Začátek občanského zákoníku byl vnímán jako něco převratně nového, ale když se podíváte na rozhodování Ústavního soudu, tak ten opakovaně zdůrazňuje, že to je jednotlivec, kdo je východiskem pro stát. Stát je servisní organizací. Svoboda a důstojnost člověka jsou základní hodnoty, na kterých stojí naše společnost. Pokud se mají omezovat, musí pro to být legitimní důvod.
* Zákoníkmá přes tři tisíce paragrafů. Pokud by to bylo čistě na vás, měl by jich ještě více?
Víc už asi ne. Ve své době se nad rozsahem podivovali i někteří poslanci. Tehdejší soudce Ústavního soudu Jiří Nykodým však říkal, že je to podobné, jako když se Josef II. ptal skladatele Mozarta, zda nemá v opeře příliš not. Je tam toho tolik, kolik má být.
* Je už něco, co vás při aplikaci kodexu překvapilo?
Třeba to, že dochází celkem často k osvojování zletilé osoby. Uvěcného záměru jsme s tímnaráželi na velký nesouhlas a pochybnosti. Všechna čest ale tehdejšímu ministrovi spravedlnosti Burešovi a předsedovi Legislativní rady vlády Rychetskému, že tenhle koncept podrželi. Už jsou na světě judikáty odrážející, nač jsme původně mysleli. V druhém manželství žije dítě z prvního, oba manželé jej mají za vlastní, ale tomu dítěti je například už dvacet let. Vyskytl se však také jeden dojemný případ, který rozhodoval vsetínský soud. Hned 7. ledna 2014 navrhla paní narozená v roce 1918 osvojení sedmdesátiletého muže. Byl její biologický syn, ale rodina v padesátých letech politicky nevyhovovala. Tak aby dítě mohlo studovat, dala je k osvojení do politicky konformnější rodiny, i když právní změna jen zastřela realitu. Zákoník jim umožnil dát to do pořádku.
* Loni to vypadalo, že se bude zákoník rozsáhle měnit. Co vám problesklo hlavou, když jste viděl návrh velké novely?
Že to nemůže projít. Jaký má například smysl přejmenovávat smlouvu o skladování na smlouvu o podnikatelské úschově? Mrzí mě, že se zásahy připravují nepromyšleně a svévolně. Jsou předčasné, nekoncepční. Neberu to ale osobně. Vadí mi, že se zbytečně podepíšou na společnosti. I změny navrhované nyní v malé novele jsou podle mého názoru zčásti nedůvodné a zčásti škodlivé. S novelou je potřeba ještě nějaký rok počkat. Protože tomu, o čem si při čtení zákona myslíte, že je konina, může praxe dát rozumný obsah a smysl.
