Tak dlouho mě přemlouvali, až jsem řekla ano…
17.7.2015, Právní rádce, str. 10, Jaroslav Kramer
Profesorka Dagmar Císařová je ikonou trestního práva u nás. A také velmi obávanou zkoušející již pro několik dekád studentů. Proč vede komisi pro nový trestní řád a co vše je podle ní dnes v trestním řízení nesmysl?
* Paní profesorko, na co jste vlastně Robertu Pelikánovi kývla?
Kývla jsem na to, že budu pokračovat v tom, co se už připravuje. S tím, že budu organizovat přípravu definitivního znění trestního řádu. Takového, které nerozbourá trestní řád z roku 1961, nýbrž využije, co tam je dobré. Například budeme uvažovat o tom, jak budou nově a moderněji formulovány základní zásady, opravné prostředky…
* Proč jste mu ale řekla ano?
Protože mě tak dlouho přemlouvali, až jsem řekla ano. Odmítala jsem to dlouho, dokonce jsem si to rozmyslela poslední den v noci. Ministerstvo mezitím vydalo prohlášení, a tak bych sama sobě připadala nemožná. Víte, již předtím jsem pracovala v mnoha komisích…
* Ale v té Šámalově jste nebyla.
Nebyla. Velké komise jsou podle mého názoru sice dobré, ale pravá práce je v malých. Navíc jsem nechtěla dál do těchto věcí mluvit. Zaprvé kvůli svému věku, který mi již byl v médiích připomenut. Zadruhé jsem si řekla, že budu dělat jen to, co mě opravdu baví, co není tvrdá práce. A to je zdravotnické právo.
* Komise postupně bobtnala a byla v ní řada odborníků. Jak si vysvětlujete, že měl pan ministr důvěru zrovna k vám?
Nevím, nikdy jsem s panem ministrem nepřišla do styku. Znala jsem jen z dob gymnaziálních studií v Hradci Králové jeho otce, s jeho matkou, výjimečnou ženou, jsem učila. Pana ministra jsem vůbec neznala, a z jakého důvodu tak učinil, vůbec nevím. Můžu vám ale říct, že do mě, když to hodně nadnesu, hučeli opravdu dlouho.
* Některými médii byl jako ten, kdo by měl po Pavlu Šámalovi štafetu ve vedení komise převzít, jmenován Tomáš Gřivna. Nebylo by to lepší?
Považuji to za netaktické. V komisi totiž jsou jiní vynikající teoretici i praktici, například profesor Musil. Ten by ve vedení dokonce podle mého názoru měl být víc než já, ale vysvětlil mi, proč nechce být v úzké komisi.
* Jak velký respekt máte k tomu, co chce ministerstvo, pokud jde o přípravu této normy. I sám Pavel Šámal prezentoval práci komise jako plnění ministerské zakázky. Bude to tak i u vás?
Jistě. Panu profesoru Šámalovi jsem řekla, že s některými věci, které komise uvedla, nesouhlasím. Ale je to velká práce a budu na ni samozřejmě navazovat. To, co je zpracováno, je zpracováno dobře a dobře legislativně připraveno. Na některé věci prostě ale budu mít jiné názory…
* To jste mi neodpověděla na mou otázku. Pokud přijde zadání z resortu…
Zadání je to, abychom trestní řád zpracovali.
* Platí tedy stále požadavek stihnout rekodifikaci v rámci tohoto volebního období?
To je nesmysl. Logicky to není možné. Legislativní proces trvá strašně dlouho a nezáleží to jen na ministerstvu.
* Zmínila jste, že s některými věcmi, které již rekodifikační komise projednala, nesouhlasíte.
To jsou maličkosti, drobnosti. Jednou z nich je třeba návrh na soukromou žalobu. Já si myslím, že by měla být zachována pouze veřejná žaloba. Další, dovedete si představit v českém prostředí, jak by sehnal soukromý žalobce důkazy…
* Spíš bych se zaměřil na větší okruhy.
Tohle je systémová otázka.
* Kontradiktorní řízení – ano, nebo ne?
To určitě, ale kdy a kde? My ho máme kontradiktorní před soudem, jak je to ale v přípravném řízení?
* Tam by se měl podle předchozích závěrů komise zavést nový institut předprocesního soudce.
Měl by to být vyšetřovací soudce? Soudce v přípravném řízení přece už je, rozhoduje o vazbě, zásazích do lidských práv a dalších opatřeních.
* Tak co je problém?
Dnes se v trestním řádu píše, že je státní zástupce stranou v řízení před soudcem. On je ale přece stranou už během rozhodování o vazbě, domovní prohlídce…
* Dobře, co konkrétně by se mělo na přípravném řízení změnit, když nemá smysl zavádět předprocesního soudce?
Zestručnit ho. Co se dělá v přípravném řízení, neopakovat u soudu a naopak některé věci svěřit jenom soudu.
* S kontradiktorností jde ruku v ruce i větší aktivita státního zástupce. Hovořilo se o tom, že by mohla být jejich odpovědnost vyšší.
Ne, ne. Jsem zásadně proti. Proč odpovědnost? Za pochybení, svůj právní názor?
* Pochybení dnes pokrývá kárná odpovědnost. Ale u nesprávného právního názoru není jednotný výklad, zda je za něj kárně odpovědný.
To podle mého názoru nemůže. Je ale otázka, co je právní názor a co už neznalost.
* Pak by to tedy byla norma bez sankce. Státní zástupce musí stíhat a aktivně vystupovat jako procesní strana. Známe případy, kdy soud sám vyhledává důkazy a státní zástupce odvádí práci jen v přípravném řízení.
To je ale věc příslušného státního zástupce, který to vede. Jestli k soudu pošle někoho, kdo má ponětí, anebo ne. Vyčkejme na nový zákon o státním zastupitelství a zákony doprovodné. K té aktivitě soudu – soud není pouhý arbitr. Většinou v Evropě rozhoduje, vyhledává či dává pokyny k tomu, aby byl zajištěn nějaký důkaz. Nerozhoduje jenom o tom, co mu dají strany. Není to ani ve Spojených státech.
* Soudce jako arbitra si ale v kontradiktorním řízení představuji…
Ne arbitr. Je to řízení založené na rovnosti stran, jsou rovnoprávné. Soud se rozhodne, jak to je.
* Pokud je vaše linka ve zjednodušení přípravného řízení, tím více naložit na soudce, neprotáhne se tím řízení před soudem?
Soudce musí mít daleko větší pravomoc.
* Jak konkrétně zajistit, aby se to neprotáhlo?
Představa, že vše, co je v zákoně, stačí, je nesprávná. Je tu lidský prvek. Představa, že kriminalita po zavedení přísnějších trestů a opatření zmizí, je mylná. Je to opravdu otázka schopnosti soudce a stran.
* Prakticky – pro představu – v jakém bodě by došlo ke zrychlení? Přípravné řízení bude sice kratší, ale dnes ani řada subjektů neví, že probíhá. Nejvíce vnímají fázi před soudem. Jak ji urychlíte?
Soudce musí přihlížet k občanskému i správnímu právu. Kolik se do toho dává peněz, kolik máme soudců, jak jsou vyškoleni, jak jsou složité zákony… Máme trestní odpovědnost právnických osob a s tím si leckdo neví rady. Já si myslím, že to je tedy zbytečně komplikované.
* Pořád od vás nemám odpověď na otázku zrychlení. Trestní řád samotný přece musí poskytnout mantinely, jak se pohybovat a kde konkrétně je možné něco urychlit…
To způsobuje i lidský prvek.
* Vy mu ale nastavíte mantinely.
Jakou máte představu jakožto právník a jakožto člověk v praxi? Co vám vadí?
* Třeba možné obstrukce obviněných.
Takže se domníváte, že by měla být zrušena práva obviněného a poškozeného? V evropském měřítku máme velice dobrou úpravu postavení těchto stran.
* Komplexně rušit ne, ale soudce by snad mohl mít volnější ruce při zhodnocení, co je naplňování práv a co už je obstrukce. Vy hovoříte o lidském prvku. Tak to umožněte soudcům.
Jistě. Můžu říct, jak konkrétně to má soudce udělat? Nezapomeňte ani na to, že máme volné hodnocení důkazů. Nemůžu říct v zákoně, že něco je závažný důkaz a něco ne. Buď tedy některá práva omezíme, zkrátíme, anebo dáme soudci možnost, aby řekl, co je možno připustit a co ne. Myslíte, že byste udělal dobře, kdybyste řekl, že soud se rozhoduje, kdy smí právo použít? Je to strašně složité.
* Vy jste tu od toho, abyste to dali v rámci komise dohromady.
Teoreticky. Budeme se snažit o co nejsrozumitelnější právní normu, která nám pomůže zrychlit řízení.
* Největší problém trestního řádu je tedy zbytečný formalismus?
To ano.
* A půjde to ruku v ruce s tím, jak se bude novelizovat civilní řízení? Je to pořád proces.
To je pravda. Ale nezapomeňte, že občanský proces je postaven na jiném základě. V trestním řízení zjišťujeme to, co je passé. Co se už stalo. V občanském procesu hraje roli to, že se uplatňuje soukromé právo. Záleží na podání jedné strany. To je sporné řízení. Máme také veřejnoprávní otázky týkající se soukromého práva, a to je nesporné řízení. A toho je velmi málo.
* Mě zajímá, jestli nepůjdete v rámci trestního řádu cestou odformalizování, ale druhá komise to vezme z druhého konce.
To je úplně jiná otázka, je to soukromé právo. Nemůžeme předjímat práci druhé komise. Maximálně si do trestního procesu vezmeme poškozeného a uplatnění jeho občanskoprávního nároku.
* Aktuální platný a účinný trestní řád má v sobě řadu nových institutů, odklonů, které nejsou do detailu provázané. Jak chcete naložit s těmito novotami, které trestní řád postupně nabaloval?
Návrh, který dala komise ještě pod vedením Pavla Šámala, je takový, že odklony budou zvlášť. A zvlášť budou zvláštní způsoby řízení. Je to správné a je to prvek oportunity, který není špatný. Například odstoupení od trestního stíhání, které je v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. Určitá oportunita musí být, jestliže máme formální pojetí trestného činu.
* Jsou všechny odklony užitečné?
Podle mě ano.
* Podle státních zástupců ale není stoprocentní využitelnost všech odklonů.
Myslím, že by naopak mohly být použity i na závažnější věci, než jsou. Pokud jde o narovnání, to se mi nelíbí. Je třeba uvažovat, jak ho upravit. Zejména když máme dohodu o vině a trestu.
* A měla by se rozšířit působnost dohody o vině a trestu i na zvlášť závažné zločiny?
Nejsem toho příznivec, ale Slováci tvrdí, že s tím mají výborné zkušenosti. Dohoda je koncipovaná tak, že soud rozhodne, zda ji přijme. Třeba ve Spojených státech končí většina případů dohodou a nedostanou se ani před soud.
* A co navrhovaný nový institut uznání viny. Obviněný by mohl uznat vinu jen ohledně určitých skutků, v návaznosti na to by se pak provádělo dokazování jen ohledně zbylých žalovaných skutků. Třeba v případě organizované skupiny by to prospělo.
Myslíte spolupracující obviněný? Budeme o tom ještě diskutovat. Problém je, jak můžeme spolupracujícího obviněného hodnotit. Jako svědka? To je nesmysl.
* Organizované zločinecké skupiny jsou stále propracovanější. Musíme jít s dobou…
No a co. Myslíte, že když to jeden práskne, tak je to dobré? Je to spolupracující obviněný?
* V současné době ano.
Není to špatné, ale má to jednu vadu. U nás je obviněný subjekt a strana a jako taková má velká práva, třeba lhát. Víte, on pouze nesmí nikoho křivě obvinit.
* Dobře, pak je tu volné hodnocení důkazů a soud jeho slovům váhu nedá.
V těchto případech je jeho doznání významná polehčující okolnost. Ten spolupracující obviněný je anglosaský korunní svědek převedený do naší úpravy. Je to populární, všude se to uznává.
* Určitě víte, kam jsem tím směřoval. Zda má smysl ještě více upravit postavení osoby, která pomůže rozkrýt organizovanou zločineckou skupinu.
To je otázka hmotného práva a toho, jak bude jeho činnost posuzována při hodnocení společenské škodlivosti.
* Zmínila jste, že to, co se vám nezdálo na předchozí práci komise, jsou drobnosti. Většinu z jejích výstupů jste ale aktuálně popřela.
Já to nazývám drobnostmi. Neznamená to ale, že to tak bude. Jak malá skupina legislativců, tak velká komise může mít jiný názor.
* Měla by se podle vás reformovat soustava státního zastupitelství?
To je velice složité. Je to otázka reformování soustavy soudů. Již se hovořilo o tom, že pokud jde o dovolání, mělo by se možná zrušit. Stejně jako stížnost pro porušení zákona. Jako mimořádný opravný prostředek tu pak je obnova řízení.
* Reformováním se myslí zejména možné zrušení vrchních soudů.
No dobře, ale kdo pak bude ten druhostupňový soud? Nejvyšší soud by se zbláznil. A Ústavní soud by byl zavalen tím, co dnes dělá Nejvyšší soud. Je to otázka dosahu justice.
* Měl by jít trestní řád ruku v ruce s reformou justice?
Radši ať si to rozhodnou jiní.
* Navíc když neuvažujete o předprocesním soudci, nebude třeba navyšovat stavy.
Navýšila bych je stejně.
* Zpět ke státnímu zastupitelství. Jaký máte názor na speciál, který by řešil závažné hospodářské trestné činy…
Řeknu vám zcela upřímně, že mi velmi vadilo zrušení vojenských soudů a vojenské prokuratury. Byli tam dobří soudci a státní zástupci, neměli tolik případů a rozuměli tomu. V praxi se pak ukázalo, že by obecné soudy neměly dělat takovéto úzké speciality.
* Přeložím to: To, že by se určitá skupina státních zástupců věnovala výseči trestných činů, není špatné.
Rozhodně to není na závadu.
* Jste připravena na dozor médií?
Pod dozorem už jsme.
* Jak se na vliv médií díváte?
V novinách se píše většinou se znalostí věci. Pokud jde o další média, je to těžké. Jak říkám, každý rozumí právu, ačkoliv si plete platnost a účinnost.
* To je pro laika drobnost.
To mi ani neříkejte!
* Jde mi o střet toho, co chce vědět veřejnost, a toho, co je schopno jí právo nabídnout.
Máme presumpci neviny. Měli bychom si vzít příklad z angloamerického práva. U nás se to nedodržuje. Když je někdo zproštěn, už se to v médiích nedočtete. Ale ti lidé mají zničené existence.
* Myslím zveřejňování informací.
Trestní řád určité věci nedovoluje. Pak je tu ještě občanskoprávní ochrana.
* Takže není cesta, jak pravidla zpřísnit tak, aby nedocházelo třeba k únikům ze spisů?
Jak byste to chtěl zpřísnit, když už na to normy jsou?
* Ale jsou porušovány. Takže bych to chtěl zpřísnit tak, aby porušovány nebyly…
To, že se zvýší represe, neznamená, že ten čin zmizí. Cesta je, aby lidé, kteří jsou napadeni, mohli žalovat třeba občanskoprávně. Aby podávali trestní oznámení. Přísnějšího zákona se nikdo nelekne a kriminalita se neztratí. Represe nepomůže. Navíc, nemáme zas tak špatné normy.
* Věříte si, že dotáhnete tyto myšlenky do textové podoby?
To je tak složité a těžké, že jsem zvědavá, jak to vydržím. Nevěřím si, ale udělám vše, čeho budu schopná.
* Je tu minimálně politická vůle na dotažení té normy?
Já se nepletu do politiky.
* Nemůže se stát, že budete pouze formální předsedkyní komise? Pravou práci bude dělat někdo jiný…
Já mám představu, že textaci bude dělat ta komise. Já budu dbát o to, aby to slušně vypadalo a aby to byly rozumné nápady.
* Paní profesorko, na závěr se musím zeptat. Proč nosíte stále zlaté tenisky?
V mých sedmdesáti můj lékař zjistil, že musím nosit speciální drahé americké vložky do bot. Nevešly se ale do žádných bot, jenom do těch zlatých. Nejsou to tenisky, ale drahé kožené boty. Pamatujete si je?
* Ano. Když jste vycházela z kabinetu, studenti vás podle nich poznali. Někteří dokonce omdlévali.
Hrůzou?
* Že je budete zkoušet.
To si myslím (smích). Víte, jak mě studenti nazývali? Krvavá Dáša.
* Pocházíte z právnické rodiny?
V naší rodině byli nejenom staří rakousko-uherští četníci, pak také právníci, lékaři a učitelé. Můj bývalý muž nazýval z legrace naši rodinu četnicko-učitelskou mafií.
* A chtěla jste se vždy věnovat trestnímu právu?
Původně jsem chtěla dělat občanský proces. Teprve v praxi jsem pochopila, že to je otázka daleko složitější než trestní právo. Tehdy přišli na fakultu docenti Fiala a Hrdlička, kteří byli původně na Nejvyšším soudě v Brně jako odborníci na občanské právo a proces. Pochopila jsem, jaké mám štěstí, že to nedělám. Oni to brali filozoficky.
* V médiích vám bylo vytýkáno, že jste získala tituly ještě za minulého režimu. Třeba docenturu za normalizace.
Když byla moje docentura, skončilo to na rektorátě. Někteří rektorátní činitelé prohlásili, jak je to možné, když jsem sice ve straně, ale mám bratra emigranta. To ještě netušili, že můj bratr byl super odborník, který měl skvělé místo na frankfurtském letišti. Lekli se a moji docenturu vrátili. Naštěstí to někdo vnímal jako útok proti své kádrové činnosti a dalo se to na rektorát znovu. Totéž bylo s profesurou. Nechtěla jsem jí. Po fakultě se vykládalo, že nejdřív ji musí mít moji politicky zdatní spolužáci. Vztekli by se. Profesor Růžek mi i přes to řekl, že mi ji dá jako úkol do hodnocení. Když to jakžtakž všude prošlo, leželo to na ministerstvu školství. Dcera se šla zeptat tajemníka, který jí řekl, že to ministr odkládá. Měla jsem tolik monografií a článků a oni jmenovali profesorkami ženy, které toho měly desetinu. Nechápal, co jsem provedla, že mi to tak trvalo. Dcera mu vysvětlila, že je můj bratr emigrant. No a tajemník se zaradoval, protože tehdy dostali pokyn, aby se k emigrantům a jejich příbuzným chovali slušně.
* Neměla jste to jednoduché…
Při jednom svém průšvihu jsem dostala písemné hodnocení, že se mi odpouští mé politické hříchy, protože jsem si „neuvědomila, že nejsou moje odborné názory politicky vhodné“. Smála jsem se a říkala si, že mám potvrzení, že jsem fachidiot.
***
Problém je, jak můžeme spolupracujícího obviněného hodnotit. Jako svědka? To je nesmysl. Největším problémem trestního řádu je zbytečný formalismus. DAGMAR CÍSAŘOVÁ Profesorka Dagmar Císařová je odbornicí na trestní právo i jeho přesahy například v rámci lékařské vědy. Více než padesát let působila na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 2009 také na katedře trestního práva Policejní akademie České republiky. Dagmar Císařová pracovala mimo jiné pro Ústav státu a práva České akademie věd, Ústav sociálního lékařství a organizace zdravotnictví a Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. V minulosti byla členkou řady odborných orgánů, jako například legislativní komise Ministerstva spravedlnosti pro rekodifikaci trestního práva nebo komise pro trestní právo České advokátní komory. Mám potvrzení, že jsem fachidiot.
