Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Jak na bezplatnou právní pomoc?

9.10.2015, Právní rádce, str. 8, Jaroslav Kramer

Právní rádce oslovil právníky a organizace napříč profesemi s otázkou, zda je potřeba změnit systém bezplatné právní pomoci. I když norma nepatří k prioritám resortu, málokteré téma vyvolává tak rozporuplné reakce.

Většina z třicítky oslovených právníků a organizací byla pro přijetí nového zákona. Někteří z oslovených se pak rovnou z odpovědi na citlivé téma bezplatné právní pomoci omluvili. Většinou šlo o strach z možného vyjádření stanoviska dřív, než se věc politicky rozhodne. Právě v době redakční uzávěrky by totiž mělo ministerstvo spravedlnosti přijít s návrhem, jak dlouhodobě řešené téma uzavřít.
Někteří právníci jsou přesto skeptičtí.
„Pořád je to jedno a to samé.
Hledá se řešení a nenachází se.
Klient na pomoc nemá, náklady nese stát. Stát na hrazení nemá, svalí se to na někoho jiného. Ale na koho?“ ptá se jeden z respondentů, který si přál zůstat v anonymitě.
I profesní sdružení právníků se v napětí drží stranou. Předně jde o advokáty, kteří doposud nejvýrazněji přispívají k pomoci těm, kteří na ni nemají. A to nejenom v rámci soudních řízení, ale také v rámci jejich vlastní poradenské činnosti, ať už zaštiťované (a hrazené) komorou, či v rámci svých pro bono aktivit.
Bylo by mylné domnívat se, že právní pomoc neposkytují ani notáři, soudní exekutoři či podnikoví právníci. Každý právník, který se dostává do kontaktu s klienty, jim čas od času poradí zdarma. Těmto právníkům nicméně chybí institucionalizovaná a hlavně legální podpora. Právní pomoc ze strany soudců či státních zástupců je tabu. Přesto se řada z nich v přijetí nových a jednotných pravidel poskytování právní pomoci angažuje.

HLASY PRO
Řada příznivců samostatné normy poukazuje na sociální provázanost, kdy by se včasnou pomocí snížil počet sporů projednávaných před soudy a tím teoreticky i počet osob, které jsou závislé na sociálních dávkách. Příznivci zákona se také většinou shodnou, že současný systém zajištění bezplatné právní pomoci má trhliny, které znamenají, že mnoho osob se nachází v mnoha důležitých situacích bez právní pomoci. „Jak známo, zoufalí lidé dělají zoufalé věci, včetně páchání kriminality,“ upozornila senátorka Eliška Wagnerová. „V řadě případů pak dochází ke zbytečnému sociálnímu vyloučení a vznikají další náklady na sociální systém hrazený daňovými poplatníky. Proto je lépe s menšími náklady takovým případům předcházet,“ dodal předseda sněmovního ústavně-právního výboru Jeroným Tejc. Hledání optimálního řešení je pak podle všech složité a vyžádá si hlubší analýzu. „Ještě ve fázi přípravy by stálo za to dobře zmonitorovat, jak reálně slouží potřebným klientům současný systém a kde jsou jeho největší mezery,“ tvrdí Petr Kutílek, ředitel Pro bono aliance. Při hledání vhodného systému by se pak někteří inspirovali v cizině. „Musíme se inspirovat zkušenostmi ze zahraničí, zejména ze Slovenska, které je nám systémem, povahou a složením obyvatelstva blízké, případně Polska,“ řekla prezidentka Soudcovské unie

Daniela Zemanová.

Ministerský model
Mezi respondenty často zazníval odkaz na model, který v roce 2009 prosazovalo ministerstvo spravedlnosti. V něm se předně dělí určité typy právní pomoci. „Musí být rozlišována bezplatná právní pomoc a právo na ustanovení zástupce v řízení před soudem – není to totéž, bezplatná právní pomoc se týká situací, které se nedostaly před soud, přesto je pro jejich řešení nutná odborná pomoc,“ myslí si soudkyně Zemanová. Pomoc by měla mít více forem i podle Jaroslava Benáka z Masarykovy univerzity v Brně.
Ten by ji dělil na základní, kvalifikovanou a komplexní.
Možným řešením je pak registr dobrovolných poskytovatelů bezplatné právní pomoci. Do něj by se mohli zapisovat nejen advokáti, ale v rámci své specializace také daňoví poradci, patentoví zástupci a notáři. „Vedle nich by mohly být v registru vedeny také nevládní neziskové organizace, které mají zpravidla vysokou odbornou úroveň v oblasti své působnosti. Lze také zvážit participaci právních klinik zřizovaných při vysokých školách,“ tvrdí advokáti Michal Jašek a Jakub Veselý. „Dosavadní zkušenosti hovoří ve prospěch zapojení právnických fakult a příslušně orientovaných spolků – neziskových organizací – do systému bezplatné právní pomoci,“ myslí si i Wagnerová.
Ideálním řešením by byl podle Maxima Tomoszka z Univerzity Palackého v Olomouci otevřený systém se širším spektrem poskytovatelů, aby se pokryly různé typy situací a klientů. „Otevřenost systému pak musí být také z pohledu poskytovatelů – zcela jistě musí být systém otevřený pro advokáty, kteří jsou pro některé situace nenahraditelní. V mnoha situacích však advokát není nutný, a pro efektivitu systému dokonce bude lépe, pokud bude bezplatné poradenství poskytovat jiný subjekt než advokát, protože to bude pro systém podstatně levnější,“ dodal Tomoszek. Stát by měl podle něj zřídit specifický subjekt, skrze který bude garantovat bezplatné právní poradenství třeba v oblastech, kam výše zmíněné subjekty nedosáhnou. Nová úprava by pak podle Kutílka z Pro bono aliance měla navázat na fungující části současného stavu a při větším důrazu na zajištění kvality a odpovědnosti umožnit v některých oblastech fungování i jiných poskytovatelů, než jsou advokáti. „Pilířem systému by přesto měli být advokáti,“ dodal Kutílek.

Role advokátů
Stěžejní role v jakémkoliv systému podle řady oslovených náleží advokacii. „Pár věcí je jasných, poskytovateli služby by měli být advokáti (není žádný důvod připustit dalšího poskytovatele a pak řešit jeho pojištění, kvalifikaci, etiku, odpovědnost a bůhvíco ještě). Platit by měl stát prostřednictvím zvláště k tomu zřízené agentury (někdo musí kontrolovat účty apod.). Advokáti by měli pracovat za snížené odměny, a tak systém do určité míry spolufinancovat,“ tvrdí Martin Šolc, generální tajemník International Bar Association.
„Systém musí respektovat skutečnost, že právní služby mohou poskytovat výhradně osoby určené zákonem, které mají potřebnou kvalifikaci a jsou povinně pojištěny pro případ vzniku škody. Takovými osobami jsou především advokáti, kteří ostatně již v řadě oblastí bezplatnou právní pomoc zajišťují,“ myslí si zase Michal Žižlavský, advokát a insolvenční správce. Podle dalšího advokáta Bořivoje Líbala z PwC by měl stát převzít plnou odpovědnost za bezplatnou právní pomoc, a ne ji částečně přenášet na Českou advokátní komoru. Role komory by pak podle něj mohla být spíše kontrolní. „Pokud se právní pomoc bude poskytovat, tak by měla být vždy stanovena záruka kvality, byť jde pro klienta o pomoc bezplatnou,“ dodal Líbal. „Zastupování u soudů či poskytování profesionální právní pomoci by však mělo být prováděno advokáty. Mají totiž na rozdíl od ostatních nejen zkouškou a praxí prokázané právní znalosti, ale také jsou kárně odpovědni a pojištěni,“ řekl poslanec Tejc.

HLASY PROTI
Jednoznačně proti novému zákonu se pak vymezila Česká advokátní komora. „Samostatný zákon o bezplatné právní pomoci nemůže být bez dalšího součástí právního pořádku.
Poskytování právních služeb upravuje zejména zákon o advokacii, a to i s možným poskytováním bezplatné právní pomoci v ust. § 18,“ stojí ve vyjádření, které komora zaslala Právnímu rádci. Poukazuje přitom na existenci svého aparátu, který posoudí důvodnost požadavku na právní pomoc na straně jedné, a kontrolního mechanismu výkonu advokacie při poskytování bezplatné právní pomoci.
„Klient (zejména) je chráněn i při výkonu této právní služby tak, aby ji advokát poskytoval odpovědně, respektoval pokyny klienta a meze zákona. Systém výkonu kontrolního mechanismu je nenahraditelný a nenapodobitelný,“ píše komora.
Ostatně v tom se shoduje i s příznivci samostatné normy.
Pokud by podle komory vzrostla potřeba poskytování bezplatné právní služby, je připravena rozšířit svůj aparát, aby žadatelé byli uspokojeni v odůvodněných případech beze zbytku. „Náklady státu, i pokud by se měly zvyšovat rozšířením aparátu a rozšířením výkonu bezplatné právní pomoci v rámci advokacie, jsou nepoměrně nižší při poskytování právní pomoci bezplatně advokáty, než by bylo hrazení nekontrolovaně poskytovaných služeb ze státního rozpočtu různým,neziskovým‘ organizacím.
A následky neodpovědného výkonu při poskytování právní služby by byly mnohem závaznější a odstraňování jejich následků nákladnější, byla-li by poskytována právní služba jakkoliv jinak než v režimu zákona o advokacii,“ uzavírá komora.
Proti změnám v úpravě bezplatné právní pomoci byli také předseda a místopředseda Nejvyššího soudu, Pavel Šámal s Romanem Fialou, nebo Daniela Kovářová, bývalá ministryně spravedlnosti a advokátka.
„Nevím, proč zavádět nový systém, když zatím nebylo dostatečně prokázáno, že stávající systém je nevyhovující, nebo dokonce špatný,“ řekl Šámal s tím, že není nakloněn změně již zažité a účinné úpravy.
Zároveň se předseda Nejvyššího soudu nebrání široké diskusi.
„Stávající právní úprava je sice roztříštěna do řady předpisů, zejména procesních, přesto řeší nezbytnou poptávku potřebných po právní pomoci. Zvláštní zákon nepovažuji za nezbytný, jen by rozšiřoval již tak zbytnělý počet právních předpisů,“ myslí si Kovářová a Fiala s ní souhlasí.
„Jsem přesvědčen, že současné možnosti poskytování právní pomoci sociálně slabším občanům jsou vyhovující,“ dodal. Exministryně se pak také zamyslela nad tím, zda by pravidlem neměla být právní pomoc placená, a bezplatná naopak sloužit jen pro výjimečné případy.
„Uvítala bych spíše nástroje proti jejímu zneužívání – například kverulanty,“ zmínila. Problém kverulantů a ochrany před zneužitím pak zmínila většina respondentů, bez ohledu na sympatie k samostatné normě.

POMÁHEJME, ALE… „Jak by měl systém fungovat, to nevím. Nejspíš by každý advokát měl povinnost k určitému počtu hodin,“ odpověděla krátce advokátka a členka představenstva České advokátní komory Vladimíra Glatzová a naznačila tím, že řešení otázky bezplatné právní pomoci by se mělo točit i nadále kolem advokacie. S tím souhlasí i bývalý místopředseda komory a aktuálně ústavní soudce David Uhlíř.
„Soudím, že hlavní těžiště takovéto právní pomoci musí být na advokacii nebo na advokátech pracujících prostřednictvím některých nevládních organizací. Pokud budou právní pomoc poskytovat jiné subjekty, bude stát nucen řešit novátorským způsobem u těchto jiných subjektů problémy mlčenlivosti, kvalifikace, kárné odpovědnosti a majetkové odpovědnosti za poskytnuté právní služby, přičemž tyto problémy má advokacie systémově vyřešeny po staletí,“ napsal ústavní soudce Uhlíř Právnímu rádci.
Na závěr dodal, že je třeba mít na paměti, že se nejedná o právní pomoc bezplatnou, ale o právní pomoc státem hrazenou. Název zákona je podle Uhlíře matoucí a celkově si jeho přijetím není jist.
***
Pokud by podle komory vzrostla potřeba poskytování bezplatné právní služby, je připravena rozšířit svůj aparát, aby žadatelé byli uspokojeni v odůvodněných případech beze zbytku.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi