Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Bez ministra

20.10.2015, Právo, str. 6, Josef Koukal

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán musí často poslouchat výtky, že málo komunikuje, nechodí do ústavně-právního výboru, na celý resort si vystačí sám a tak. Aby svým kritikům ukázal, zač je toho loket, místo výročního sněmu Soudcovské unie odjel minulý týden na dovolenou.
Na jeho nepřítomnost pak v Českých Budějovicích naráželi ve svých diskusních příspěvcích prakticky všichni účastníci. Někteří popuzeně, jiní vtipkovali, že ministr už zřejmě přijal myšlenku autonomie soudní moci a nechtěl se do ní svou účastí vměšovat. Kromě soudců si přisadili i zástupci Senátu nebo České advokátní komory.
Ale zpět k poznámce o autonomii. Právě pozasuté myšlence soudcovské samosprávy byla v jižních Čechách opakovaně věnována pozornost. Ministr její přípravu na jaře rázně utnul, a to ve fázi, kdy se jako nikdy v minulosti blížila realizaci.
Právě před rokem jmenovala tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu šéfem komise pro přípravu návrhu Nejvyšší rady soudnictví. Byl to logický krok. Válková soudní samosprávu prosadila coby jednu z priorit do volebního programu hnutí ANO, odkud pronikla i do koaliční smlouvy vlády.
Baxa rozjel širokou sondáž mezi soudci, jak by měla samospráva vypadat a kam by měly sahat její pravomoci. Od rozhodování o kariérním postupu soudců po rovnoměrnější vytíženost či obsazenost soudů úředním aparátem. V březnu však Válkovou vystřídal na ministerstvu Pelikán a – ač nominant téže strany – zařadil zpátečku. Nejenže Baxovu práci na návrhu označil za jeho soukromou iniciativu, ale v květnu položil na stůl základní otázku: K čemu potřebujeme soudcovskou samosprávu?, čímž debatu vrátil o dvacet let zpátky.
Místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala nedávno nabídl alternativní přístup. Místo poníženého žadonění o ministerské požehnání pracovat na vlastní představě samosprávného orgánu na půdě stavovských organizací, Unie, soudcovských rad, kolegia předsedů soudů. Pak si vahou společného postupu vydobýt i legislativně ukotvený status.
Nevím, zda a do jaké míry je nutné, aby se ministři spravedlnosti družili se soudcovským stavem. Ovšem válečný stav nebo i jen vzájemný despekt žádnému společnému dílu zcela jistě neprospěje.
Nedojde-li mezi centrálním úřadem a soudci k tání ledů, mají zástupci stavu ještě druhou možnost. Při průměrné délce mandátu ministra spravedlnosti (od vzniku České republiky činí 1,5 roku) počkat na vstřícnějšího šéfa resortu.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi