Aktuální stav připravované novely insolvenčního zákona
17.12.2015, Konkursní noviny - Bulletin, str. 8, Michal Žižlavský
Možná jste zaznamenali, že ministerstvo spravedlnosti připrav ilo rozsáhlou novelu insolvenčního zákona, která mění nedávno nastaven á prav idla. Rád bych zmínil aktuální informace o stav u projednávání novely, které mám proto, že mne Česká advokátní komora pověřila sledováním osudu tohoto návrhu a uplatňováním připomínek v legislativním procesu.
Odborná sekce České advokátní komory pro insolvenční právo zpracovala připomínky, které následně schválilo představenstvo. Pak probíhalo jejich projednávání s ministerstvem a musím ocenit, že alespoň některé z připomínek byly akceptovány. To, co nebylo zatím vypořádáno, uplatňuji nyní na jednáních Legislativní rady vlády.
Ke dni 8. prosince 2015, kdy píšu tento příspěvek, vypadá situace tak, že novela zatím nedoputovala ani k věcnému projednání do vlády, a to z důvodu mnohočetných připomínek ze strany Legislativní rady vlády. Je to svým způsobem škoda. Obávám se, že ministerstvo má přílišnou ambici řešit vše, což v duchu pořekadla „mnoho zajíců, medvědova smrt,“ může skončit tím, že nakonec nevyřeší nic. Také mám pocit, že ministerstvo naslouchá spíše extremistickým nežli většinovým názorům z praxe. Nedaří se mu tak rozlišovat věci podstatné od nepodstatných. Z mého pohledu chybí důraz na pozitivní jádro předlohy, které vidím v oddlužení. To je robustní řešení, které má reálný potenciál zlepšit práci soudů a zefektivnit průběh řízení.
Legislativní rada vlády projednávala novelu insolvenčního zákona zatím dvakrát, na svých zasedáních 1. října 2015 a 26. listopadu 2015. V obou případech ji po mnohahodinových diskuzích vrátila zpět k dopracování. Nešťastný začátek legislativního procesu považuji za logický důsledek zrušení stálého poradního orgánu ministra spravedlnosti pro insolvenční právo, takzvané skupiny S 22. Ta sloužila dobře předchozím ministrům. Sdružovala nejvýznamnější odborníky a zástupce pravidelných adresátů norem. Poskytovala ministerstvu kvalifikovanou oporu a oponenturu pro zpracovávání legislativních předloh již na samém počátku legislativního procesu. To nyní chybí a ukazuje se, že většina připomínek proto zatíží další fáze legislativního procesu a zřejmě přesune část ryze odborných řešení do roviny politické diskuse.
Dosavadní výhrady vůči novele jsou jak koncepčního, tak legislativně-technického rázu. Ministerstvo v současné době předlohu dopracovává, aby ji mohlo potřetí předložit legislativní radě vlády. Defi nitivní text novely, jak bude procházet parlamentem, tak dosud není znám. Přesto zmíním alespoň telegraficky pět hlavních oblastí, kterých se předloha týká.
první oblast: Změna systému přidělování insolvenčních věcí
insolvenční případy se mají přidělovat insolvenčním správcům nově podle pořadí, určeného dnem zápisu jejich sídla nebo (jedné) zvolené provozovny do seznamu insolvenčních správců. Má tak být opuštěn princip přidělování věcí na každou jednotlivou zřízenou provozovnu.
Druhá oblast: posílení dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce
Ministerstvo zde již definitivně neuspělo s představou, že insolvenční správci mají na základě kárné žaloby podléhat pravomoci Nejvyššího správního soudu. Šlo o jednu z hlavních připomínek České advokátní komory, kterou podpořil kvalitní argumentací v legislativní radě vlády i předseda Nejvyššího správního soudu JuDr. Josef Baxa. Tuto oblast navrhovaných změn ministerstvo spravedlnosti aktuálně přepracovává na jiný model.
Třetí oblast: Zvýšení transparentnosti insolvenčního řízení, omezení administrativních úkonů insolvenčních soudů a posílení doručování dokumentů do datových schránek
Novela zavádí elektronické formuláře pro konečnou zprávu, soupis majetkové podstaty, seznam přihlášených pohledávek a zprávu o plnění reorganizačního plánu. insolvenční správce má tyto úkony činit jen prostřednictvím formulářů, čemuž lze rozumět. Myslím, že to může sjednotit praxi všech insolvenčních soudů a zvýšit transparentnost insolvenčních řízení. Jen je třeba ještě domyslet technická řešení (režim elektronických formulářů) a to i pro situace, kdy dispoziční oprávněním nemá insolvenční správce ale má je dlužník (typicky reorganizace). Transparentnost má být dle představ ministerstva posílena také zákazem hlasování osob spřízněných s dlužníkem a osob ve střetu zájmů.
Ministerstvo navrhuje zrušení stávajících limitů pro zpochybňování platnosti smluv, kterými byl zpeněžen majetek dlužníka. To nepovažuji za šťastné. Obávám se, že pokud návrh projde, výrazně to zpomalí práci soudů a prodlouží dobu trvání insolvenčních řízení.
Za hlavní pozitivum novely a její životaschopné jádro považuji to, že může odlehčit přetíženým insolvenčním soudům, když přenese některé právně - administrativní úkony v oddluženích ze soudců na insolvenční správce. To je ale reálné jen tehdy, když ministerstvo současně opustí formalistické požadavky, kterými omezuje efektivitu práce insolvenčních správců. Pokud tato část novely projde, soudci získají více času na insolvenční řízení, v nichž je úpadek řešen konkurzem anebo reorganizací. Je žádoucí, aby k tomu došlo. Přál bych si, aby soudci měli dostatek motivace a zájmu věnovat uvolněný čas práci na sobě a tomu, co skutečně vyžaduje jejich odbornost, vysokou kvalifi kaci, ekonomické vidění a společensky zodpovědný přístup. Například u insolventní korporace, která provozuje závod, vyvolává chyba soudce dominový efekt s negativními dopady na zaměstnanost v regionu, druhotnou platební neschopnost a příjmy státního rozpočtu.
Čtvrtá oblast: Regulace subjektů poskytujících služby související s institutem oddlužení
cílem novely je také zpřísnění podmínek pro poskytování poradenství v oddlužení. Jde o reakci na tzv. oddlužovací společnosti, které nabízejí dlužníkům „pomoc“ při sepisu insolvenčních návrhů. Tyto subjekty nemají kvalifi kaci pro poskytování takových služeb a nenesou odpovědnost za vady své práce. Novela vymezuje okruh osob, které mají být oprávněny poskytovat právní pomoc v oddluženích. Těmito osobami mají být insolvenční správci, advokáti, notáři, ale i tzv. akreditované osoby, které od ministerstva získají příslušné oprávnění. Akreditované osoby by nemohly za poskytování služeb přijímat odměny.
Oddlužovací společnosti skutečně představují v praxi problém. Ten problém ale spočívá v tom, že sepisují insolvenční návrhy a poskytují tím opětovně a za úplatu právní služby, aniž by k tomu byly oprávněny. Česká advokátní komora dlouhodobě upozorňuje na nezákonnost postupu těchto „vinklářů“ a vydala k tomu i své oficiální stanovisko (odkazuje na ně i důvodová zpráva novely). Nezákonné aktivity oddlužovacích společností poškozují účastníky insolvenčních řízení finančně a zatěžují soudy stovkami vadných podání. Z tohoto pohledu chápu snahu ministerstva řešit problém. Metodu, kterou k tomu volí, ale nepovažuji za správnou. Porušování práva je třeba postihovat, nikoli vytvářet novou právní úpravu, která může být opět porušována. Začlenění neziskových organizací jako akreditovaných osob do oblasti vyhrazené tradičním právnickým profesím navíc narušuje tržní prostředí (střet placené a neplacené služby), neřeší otázku rozdílné odpovědnosti a vytváří možný střet zájmu. Stát je věřitelem ve většině insolvenčních řízení a dlužníkům mají poskytovat právní služby neziskové organizace, napojené na státní rozpočet. Ač vnímám sociální aspekt věci, který ministerstvo motivuje k využití neziskových organizací, jsem přesvědčen, že poskytování bezplatných právních služeb má řešit koncepčně právo chudých, nikoli dílčí právní předpisy. Česká advokátní komora ostatně zabezpečuje systém bezplatného poskytování právních služeb nemajetným za přesně daných podmínek.
Pátá oblast: Intenzivnější ochrana před šikanózními insolvenčními návrhy
Za účelem ochrany subjektů před šikanózními insolvenčními návrhy zavádí novela tzv. „předběžné posouzení věřitelského návrhu“. Jde o případy, kdy insolvenční soud bude mít pochybnost, zda věřitelský insolvenční návrh nevede ke zneužití práv ze strany soutěžících subjektů nebo zda není zjevně bezdůvodný. V takových případech rozhodne, že insolvenční návrh se po stanovenou dobu nezveřejní v insolvenčním rejstříku. Má být také omezen okruh osob, oprávněných nahlížet do insolvenčního spisu, a to na navrhovatele a dlužníka. Tato opatření mají vést k ochraně před nevratným poškozením subjektu, na nějž byl insolvenční návrh podán. Tomu lze rozumět, současně je ale třeba vnímat, že přijetí takové úpravy sníží transparentnost řízení, která je vnímána jako hlavní přínos nového insolvenčního práva.
Aniž bych jakkoli bagatelizoval problém šikanózních insolvenčních návrhů, připomínám, že již předchozí novela zavedla řadu nástrojů proti nim. Věřitelské šikanózní návrhy také nepředstavují zásadní problém českého insolvenčního práva, neboť je jich relativně málo, méně než jedno procento ze všech zahájených řízení (což zmiňuje i důvodová zpráva k novele). Reálný problém představují naopak opožděné dlužnické insolvenční návrhy, podávané až poté, co „zmizí“ veškerý majetek. Těch je naopak velké množství - při úpadku korporací odhadem desítky procent. A proti tomuto masivnímu negativnímu jevu se dá bojovat právě jen věřitelskými insolvenčními návrhy, které novela ztěžuje.
Ministerstvo naslouchá spíše extremistickým nežli většinovým názorům z praxe Novela zavádí elektronické formuláře pro konečnou zprávu Oddlužovací společnosti skutečně představují v praxi problém
