Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Právnický Olymp dobyl Gerhardt Bubník

12.2.2016, Právní rádce, str. 6, Jaroslav Kramer

Již jedenáct osobností se může pyšnit svou příslušností k Právnické síni slávy. Tedy ocenění, které tradičně udělují Česká advokátní komora a společnost Epravo.cz za výjimečný celoživotní přínos českému právu. Letošním laureátem je inspirativní, oddaný a skromný Gerhardt Bubník, který nadmíru úspěšně spojil dvě zdánlivě nespojitelné kariéry - advokáta a sportovního funkcionáře.
    Ostatně více kariér je příznačných i pro další právníky roku. Ať už je to legislativní, exekutivní a soudcovská dráha Pavla Rychetského, či politická a advokátní dráha Dagmar Burešové. Více v naší infografice.

2015
Gerhardt Bubník
Advokát, krasobruslař a dlouholetý sportovní funkcionář je pro řadu právníků známý spíše prostřednictvím advokátní kanceláře Bubník, Myslil & Partners. Jeho kariéra je ale mnohem pestřejší. „Nemám už nikoho, s kým bych mohl tuto poctu oslavit,“ řekl dojatý Gerhardt Bubník při přebírání ocenění Právník roku. Za cenu osobních a soukromých ústupků totiž dokázal uspět se dvěma plnohodnotnými kariérami naráz. Jako vůbec první Čechoslovák promoval na Harvard Law School, kde získal cenu Adizon Brown Prize za nejlepší práci v oboru mezinárodního práva soukromého (dodnes ji má jako jediný Čech).. V advokacii se specializoval na mezinárodní transakce, arbitráže, privatizace, autorské a sportovní právo. Zastupoval všech 120 cestujících a členů posádky, kteří byli na palubě letadla jugoslávských aerolinií, které se zřítilo v Praze-Suchdole.
Mezinárodní olympijský výbor mu za dlouholeté právní poradenství a aktivitu na poli boje proti dopingu udělil své nejvyšší vyznamenání - Olympijský řád.

2014
Pavel Rychetský
Pavel Rychetský zamířil po studiích do justice. Nedlouho poté proti němu bylo zahájeno trestní stíhání v souvislosti s protesty proti politickým procesům, a tak nastoupil akademickou dráhu. Po okupaci Československa musel odejít z pražské fakulty a pracoval jako podnikový právník. V době normalizace se zapojil do aktivit občanského odporu proti totalitní moci - byl spoluzakladatelem a prvosignatářem Charty 77, publikoval v zahraničních časopisech a v domácím samizdatu. Byl spoluzakladatelem Občanského fóra.
V roce 1990 se stal Rychetský generálním prokurátorem, posléze místopředsedou vlády ČSFR a předsedou její legislativní rady. Jako místopředseda federální vlády předložil například zákon o Ústavním soudu či o referendu. Od roku 1992 vykonával advokátní praxi a přednášel politologii, byl senátorem a místopředsedou vlády, ministrem spravedlnosti či předsedou Legislativní rady vlády. Od roku 2003 je předsedou Ústavního soudu.

2013
Jan Brož
Advokát a dlouholetý funkcionář České advokátní komory začínal svou profesní dráhu jako právník v oblasti průmyslu, v polovině sedmdesátých let pak nastoupil jako advokátní koncipient do Advokátní poradny č. 2 v Praze. Po roce 1990 působil Brož nejprve jako samostatný advokát, zapsaný v České advokátní komoře, následně založil spolu s Tomášem Sokolem advokátní kancelář, dnes Brož & Sokol & Novák. „Je to muž pro vnější svět nenápadný, který se ale svojí prací od roku 1990 velmi významně a zásadně spolupodílel na formování svobodné advokacie a jejím prostřednictvím i celé české justice,“ řekl o něm v souvislosti s oceněním Tomáš Sokol. Brož byl totiž 20 let v představenstvu České advokátní komory, z toho 11 let jeho místopředsedou. V rámci své právní praxe se Brož soustřeďuje na obchodní závazkové právo či právo nemovitostí, správní právo, stavební právo. Podílel se také na legislativě, například jako člen rekodifikační komise ministerstva spravedlnosti k zákonu o rozhodčím řízení.

2012
Ivana Štenglová
Uznávaná soudkyně, předsedkyně senátu Nejvyššího soudu, docentka Právnické fakulty Univerzity Karlovy Ivana Štenglová začínala profesní dráhu jako podniková právnička. Věnovala se také aplikovaném výzkumu v oblasti hospodářského práva a legislativou v Ústavu hospodářského práva (později v Legislativním ústavu vlády). Zaměřuje se na obchodní a stavební právo, hojně publikuje a přednáší. Aktuální členka Legislativní rady vlády byla také členkou komise pro rekodifikaci občanského zákoníku a komise pro zpracování zákona o obchodních korporacích. „Soudcovské povolání je tím, které jsem vykonávala nejraději. I když jsem vždy také ráda právo učila. Soudcovské povolání vás nutí k maximálnímu nasazení, když je třeba vyřešit složitý právní problém, a vyřešení takového problému je velmi uspokojující. A nezanedbatelným bonusem je i to, že někdy máte i možnost napravit chybu či křivdu,“ řekla Štenglová v roce 2013 v rozhovoru Právnímu rádci, kde působí jako členka redakční rady.

2011
Karel Eliáš
I když se mu přisuzuje hlavní autorství návrhu nového občanského zákoníku, profesor Karel Eliáš se vnímá „pouze“ jako vedoucí rekodifikační komise. Právník, právní vědec a přední český civilista a komercialista chtěl původně studovat dějiny na filozofické fakultě. Právo si vybral až jako náhradní obor. Po dokončení Právnické fakulty Univerzity Karlovy postgraduálně pokračoval v Brně. Praxi pak začínal jako podnikový právník pro pět tisíc zaměstnanců v sokolovských dolech. Po roce 1989 mu akademik Viktor Knapp nabídl místo v Ústavu státu a práva a prohlásil o něm, že jeho přístup k právu je sociologický a rozhodující je pro něj kritérium spravedlnosti. Na konci devadesátých let Eliášovi nabídl Otakar Motejl, tehdy jako ministr spravedlnosti, účast na vypracování nového občanského zákoníku. Do roku 2011 působil na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni jako vedoucí katedry obchodního práva, vedoucí katedry soukromého práva a civilního procesu a v posledních dvou letech též jako proděkan pro vědu a výzkum. Od roku 2011 spolupracuje s advokátní kanceláří PRK Partners.

2010
Karel Malý
Bývalý rektor Univerzity Karlovy v Praze spojil celou svou profesní dráhu s akademií a dnes patří právem k nejvýznamnějším osobnostem pražské právnické fakulty. Vedoucí Centra právněhistorických studií Historického ústavu Akademie věd a PF UK se specializuje na české a československé právní dějiny, úzce pak na dobu předbělohorskou. Je také zakladatelem Ústavu právních dějin Univerzity Karlovy. Pětaosmdesátiletý Malý se v 90. letech významně podílel na procesu přeměny českého vysokého školství. Je například spoluautorem dvou zákonů, které zakotvily postavení a autonomii českých vysokých škol a jejich samosprávu. Je též zakladatelem Rady vysokých škol. Od roku 1990 zastával funkci prorektora Univerzity Karlovy, od února 1994 se stal na dvě funkční období 505. rektorem. Malý obdržel Velký zlatý čestný odznak za zásluhy o Rakouskou republiku a je čestným občanem města Poděbrad.

2009
Otakar Motejl
Přezdívá se mu „první a jediný veřejný ochránce práv“. Laťka, kterou svým následovníkům Otakar Motejl nastavil nejenom jako ombudsman, ale i jako soudce, advokát a politik, je těžko překonatelná. „Pan doktor Motejl byl skutečnou, všemi uznávanou autoritou v celé právnické obci naší země. Právem se stal prvním polistopadovým -napřed federálním a posléze i českým - předsedou Nejvyššího soudu. Když se mu z této pozice nepodařilo naplnit všechny představy o tolik potřebné reformě českého soudnictví, zkusil to z pozice ministra spravedlnosti. Ale ani tady nebylo možno dokázat zázraky. Svůj boj za spravedlnost a ochranu těch nejslabších a nejpotřebnějších naplnil vybudováním a brilantním vedením Úřadu veřejného ochránce práv, do kterého byl Poslaneckou sněmovnou dvakrát za sebou zvolen,“ řekl o Motejlovi na vzpomínkové akci Pavel Rychetský. Bývalý obhájce řady disidentů, stoupenců neoficiální kultury a aktivistů nezávislých hnutí zastupoval například Hanu Marvanovou, Jiřinu Šiklovou nebo členy skupiny The Plastic People of the Universe. Za své zásluhy o demokracii, právo a spravedlnost byl oceněn řadou ocenění.

2008
Antonín Mokrý
Výrazná osobnost českého soudnictví a pokračovatel v právnické rodinné tradici založené v roce 1848. To je Antonín Mokrý, který začínal profesní dráhu jako notář. Záhy se ale vydal do justice a po dlouhá léta byl předsedou senátu u Městského soudu v Praze. V roce 1990 byl jmenován předsedou republikového Nejvyššího soudu, který se po vzniku České republiky transformoval na Vrchní soud v Praze. Antonín Mokrý, jeho první předseda, zůstal ve funkci do konce roku 1999. Soud opustil až před třemi lety. V právu se zaměřoval na právo nemovitostí a podílel se na velkých komentářích k občanskému zákoníku, občanskému soudnímu řádu nebo notářskému řádu. Aktivně se podílel na životě právního společenství, například jako předseda Pražského sdružení Jednoty českých právníků. Jeho syn, rovněž Antonín Mokrý, je místopředsedou České advokátní komory a třetím viceprezidentem Rady evropských advokátních komor (CCBE).

2007
Dagmar Burešová
V českém právním prostředí není významnější ženy než Dagmar Burešové. Dcera advokáta Josefa Kubišty byla vždy viditelnou a ostře sledovanou právničkou. Státní bezpečnost, která Burešovou kvůli angažovanosti sledovala a odposlouchávala, jí dala přezdívku „Dáma“. Byla vždy slušná, elegantní a upravená. Její doménou se stalo pracovní právo a náhrady škod za úrazy utrpěné v zaměstnání. Právě proto v období normalizace zastupovala stovky lidí, například Milana Kunderu, Ivana Medka nebo fotografa Ladislava Sitenského. Nejznámější je zfilmovaný případ matky Jana Palacha, kterou zastupovala v procesu s komunistickým poslancem Vilémem Novým, který lhal ohledně Palachovy smrti. Za to byla Burešová pronásledována a perzekvována, přišla na sedm let o pas. Po roce 1989 se stala první ministryní spravedlnosti a byla předsedkyní České národní rady. Iniciovala například zákon o mimosoudních rehabilitacích a podporovala lustrační zákon. V roce 2002 jí prezident republiky Václav Havel udělil Řád T. G. Masaryka IV. třídy.

2006
Zdeněk Kessler
Zdeněk Kessler, syn zaměstnance drah a prodavačky, pracoval po absolvování práv jako úředník v Elektromontážních závodech v Brně. Politicky se angažoval, a to po únoru 1948 ilegálně. Za tuto činnost byl v roce 1953 zatčen a odsouzen za velezradu k 17 letům odnětí svobody. Po sedmi letech v uranových dolech v Jáchymově byl propuštěn na amnestii a pracoval jako závozník a skladník.
Jako právník mohl pracovat až od roku 1967, záhy si dodělal postgraduální studium na Vysoké škole ekonomické v Praze.
V roce 1990 byl Kessler zvolen poslancem Federálního shromáždění, členem jeho předsednictva, členem ústavně-právního výboru a předsedou mandátového a imunitního výboru.
Dva roky poté se stal soudcem Ústavního soudu ČSFR a po vzniku Ústavního soudu České republiky se stal jeho prvním předsedou. Deset let poté ze zdravotních důvodů rezignoval a záhy zemřel.
Kesslerovou dcerou je bývalá senátorka a emeritní soudkyně Ústavního soudu Dagmar Lastovecká.

2005
Karel Čermák
Historicky první laureát Právnické síně slávy působil téměř 30 let jako advokát v pražské Advokátní poradně č. 1.
Po roce 1990 založil advokátní kancelář Čermák Hořejš Vrba (nyní Čermák a spol.) a zároveň se stal předsedou České advokátní komory, následně jejím viceprezidentem, členem představenstva a předsedou spojené komory.
Karel Čermák je významný rozhodce u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, u Rozhodčího soudu při Mezinárodní hospodářské komoře ve Vídni a Mezinárodního arbitrážního centra pro duševní vlastnictví v Ženevě. V roce 1994 obdržel vyznamenání Za zásluhy o republiku Rakousko, udělené prezidentem Rakouské republiky. Od počátku devadesátých let se významně podílel na rozvoji mezinárodních styků české advokacie a prosadil přijetí tehdejšího Československa jako pozorovatele do Rady evropských advokátních komor (CCBE).
Před třinácti lety se stal krátce ministrem spravedlnosti České republiky.
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi