Zneužívá web vaše jméno? Braňte se
7.3.2016, Lidové noviny, str. 15, Kristián Léko
Neoprávněnému užívání internetové domény s vaším jménem nebo názvem vaší firmy můžete rychle zamezit
Pokud chcete sebe nebo svou firmu prezentovat na internetu, musíte si k tomu zaregistrovat takzvané doménové jméno, tedy určitý soubor znaků ukončený tečkou a doménou – třeba Lidovky.cz či Wikipedia. org.
Při registraci obvykle existují určitá omezení, zakazující například registraci vulgarismů. Ale jinak si jde v zásadě přihlásit jakékoli doménové jméno, které je aktuálně volné. „Ale i když je mi doménové jméno zaregistrováno, neznamená to, že tím někomu nezasahuji do práv. Tyto situace se pak řeší formou sporu o doménové jméno,“ vysvětluje Radim Polčák, odborník na právo informačních technologií z brněnské právnické fakulty.
Jednoduché a rychlé řešení
Pokud tedy někdo používá doménu s vaším jménem nebo názvem vaší firmy, obrana je poměrně jednoduchá. Jde-li o českou (.cz) či evropskou (.eu) doménu, je možná soudní cesta. Ale ta reálně připadá do úvahy jen tehdy, když si doménu zaregistroval český subjekt. Platí totiž základní procesní pravidlo, že žalobce následuje žalovaného na jeho soud. Od roku 2000 zaznamenává česká doménová autorita CZ. NIC přes 260 sporů, z toho necelou polovinu ale neřešil soud, ale alternativní formouRozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Ten je také jediným mimosoudním místem, kde se řeší spory o domény .eu.
„Oproti soudnímu řízení nelze v případě alternativní formy řešení sporu o doménové jméno uplatňovat jiné nároky, než jsou nárok na převod doménového jména nebo na zrušení jeho registrace. Nelze tedy žalovat například náhradu škody,“ říká Radim Polčák. „Přesto jsou alternativní formy řešení sporů oblíbenější, neboť jsou nesrovnatelně rychlejší, efektivnější a v mnoha případech ve výsledku i levnější,“ dodává expert.
Řízení u rozhodčího soudu vyjde řádově na desetitisíce korun. Spory o takzvané generické domény (například .com, .net, .org) vedle pražského rozhodčího soudu řeší i čtyři další světové instituce, které mají sice větší tradici a renomé, mohou být ale i dražší. Je to rychlé a standardizované řízení probíhající přes internet, které je obvykle vyřízeno v řádu několika málo měsíců.
„Návrh není až tak složité formulovat a při troše pečlivosti a po prostudování příslušných pravidel to zvládne i laik. Ale mám zkušenost, že navrhovatelé nezastoupení advokátem či jiným odborníkem se často ve svém podání zabývají nepodstatnými věcmi, které jsou zcela irelevantní,“ říká Jiří Čermák z advokátní kanceláře Baker&McKenzie.
Kdy tyto doménové spory nejčastěji vznikají? „Obvykle je to situace, kdy doménové jméno obsahuje nějaké chráněné označení, ať již jako jediné slovo, nebo jako součást víceslovného názvu,“ popisuje advokát a rozhodce Petr Hostaš. Platí totiž, že již registrované jméno domény může být držiteli odebráno, pokud je totožné či zavádějícím způsobem podobné chráněnému označení, typicky ochranné známce či názvu společnosti. Druhou podmínkou je, že držitel k danému jménu nemá právo či oprávněný zájem, případně že jej neregistroval v dobré víře.
Porno místo Madonny
„Ve většině případů jde o takzvaný kybersquating, tedy že si někdo zaregistruje doménu tvořenou známou ochrannou známkou nebo známým jménem společnosti,“ popisuje Čermák. Toto je typické zejména na globální úrovni. „Typický mezinárodní doménový spor je veden mezi velkou korporací a kybersquaterem, například z asijské země, který si zaregistroval doménové jméno narušující její duševní vlastnictví,“ uvádí advokát Vít Horáček.
Do podobné situace se dostalo mnoho velkých firem, namátkou výrobce oblečení Abercrombie &Fitch, softwarový gigant Microsoft nebo i byznysmen a aktuální kandidát na amerického prezidenta Donald Trump.
Častý je také „typosquating“, který stránkám generuje návštěvnost skrze překlepy nebo neznalost uživatelů. Kybersquating cílí buď na prodej domény za přemrštěnou cenu, případně na vydělávání peněz skrze návštěvnost falešné stránky, na které místo očekávatelného obsahu umístí reklamu.
Výjimkou není ani vyloženě podvodný obsah, kdy je falešná stránka na „překlepové“ adrese vizuálně na první pohled nerozeznatelná od originálu. To je pak často využíváno k takzvanému phishingu, kdy uživatelé do podvodné stránky zadají své skutečné uživatelské jméno a heslo. To je zvláště nebezpečné u e-mailových nebo bankovních serverů.
Objevují se i případy osobností a celebrit, na jejichž slavném jménu chce někdo parazitovat. Například domény Madonna.com a Mickjagger.com si koncem 90. let zaregistrovali vykukové a na webymísto očekávatelné oficiální prezentace hudebních idolů umístili pornografii. Madonna i Mick Jagger spor vyhráli a domény na ně byly převedeny.
V českém kontextu je zajímavý spor z loňského roku, který úspěšně vedla Dagmar Havlová o domény používající jméno jejího manžela. Na stránce Vaclav-havel. eu byl ještě navíc umístěn obsah, který zesnulého exprezidenta kritizoval. „V Česku jsou také časté spory mezi fyzickými osobami, které se pohybují na internetu a konkurují si,“ uvádí lokální specifika Horáček. Chráněným označením ale může být i název úřadu. „Rozhodoval jsem zajímavý spor o doménu Ministerstvo-spravedlnosti. cz. A u soudu se objevil spor o Ministerstvo-zdravotnictvi. cz,“ dodává Petr Hostaš.
„Žalobci jsou obvykle úspěšní. Moje nejzajímavější kauza se týkala několika významných společností, které chtěly převést hodně domén zaregistrovaných na jediného člověka, který si domény zaregistroval evidentně s cílem je pak prodat těmto společnostem. Společnosti se nenechaly vydírat, domény nekoupily, podaly společnou žalobu a bylo jim vyhověno,“ doplňuje Vít Horáček.
***
Spletitý svět internetových domén a sporů o ně
* Na internetu existují stovky milionů doménových jmen, tedy například Lidovky.cz, Google.com nebo Wikipedia.org. * Rozlišují se generické domény, které nejsou spojeny s jedním státem. Zdaleka nejpoužívanější doménou je doména .com, jichž je na světě registrováno přes 120 milionů. Patří sem i domény .org, .net nebo různé specializované, třeba .aero pro letiště. Generické domény spravuje organizace ICANN, přičemž registrace probíhá u různých subjektů v závislosti na typu domény.
* U generických domén se spory řeší procedurou UDRP. Lze si vybrat mezi pěti sudišti, třeba Světovou organizaci duševního vlastnictví (WIPO) či pražský Rozhodčí soud při HKČR a AKČR. Jednotlivé instituce se liší například v cenách. * Dále existují takzvané národní domény, určené pro subjekty z určitého státu či území. Různé země jsou různě liberální při registraci, a tak je nejpoužívanější doména .tk pacifického ostrova Tokelau, kterou si oblíbili provozovatelé podvodných internetových stránek.
* Nejčastější „normální“ národní doménou jsou německá (.de), britská (.uk), čínská (.cn) a ruská (.ru). Spravují je národní doménové autority, v Česku je to sdružení právnických osob CZ. NIC, aktuálně je registrováno přes 1,2 milionu domén. * Způsob řešení sporů si upravuje každá doménová autorita sama, spory o českou doménu .cz řeší kromě obecných soudů také pražský Rozhodčí soud při HKČR a AKČR, a to formou alternativního řešení sporů. Každoročně se v Česku vyskytne několik desítek doménových sporů.
* Od roku 2005 existuje také specifická doména .eu, určená pro občany a organizace států Evropské unie. Rychle získala popularitu, s necelými čtyřmi miliony registrovanými doménami je to jedenáctá nejvíce používaná doména na světě. Nejčastěji si ji registrují subjekty z Německa, Nizozemska a Francie. * Doménu .eu spravuje mezinárodní sdružení EURid. V případě sporu lze kromě žaloby k soudu podat návrh na mimosoudní řešení sporu, které řeší výhradně Rozhodčí soud při HKČR a AKČR.
