Pro mladé advokáty je stále dost místa
25.4.2016, Lidové noviny, str. 15, Jan Januš
Musí ale pochopit, že ne všechna práce je bude i bavit, říká advokát Bořivoj Líbal (34), nejmladší šéf velké právní firmy na trhu
* LN Před rokem a lehce po třicítce jste se stal šéfem advokátní kanceláře PwC Legal. Uspět v advokacii bývá ale teď pro mladé právníky těžké. Je šance, že vás mohou v takovéto kariéře následovat třeba současní začínající koncipienti?
Uspět v advokacii je pořád možné. Záleží ale na tom, co mladí lidé chtějí. Ne vždy mají jasnou a správnou představu, jak mezinárodní kanceláře fungují. Generace nastupujících advokátních koncipientů stojí o prestižní povolání, které je ale bude zároveň bavit a skloubí je se svým osobním životem. Ve vrcholové advokacii a v mezinárodní kanceláři toto vše bohužel nejde vždy dohromady. Ne všechno vás baví. Jako právník se neprobíráte jen smlouvami a nestudujete pouze zákony, musíte se věnovat také dalším věcem jako aktivnímu porozumění určitému byznysu, některým s právem souvisejícím disciplínám, zlepšování vlastní komunikace a prezentace. To přitom ne všechny baví, podobně jako související administrativa. Pak ale pro ně není prostor. Ne všichni také stojí o vysoké pracovní nasazení, které klienti požadují. Je pěkné odcházet v šest hodin domů, naše povolání ale bohužel vyžaduje, abychom někdy zůstali v práci déle. Štěstí každý vidí jinde. Pokud jste pracovitý, odhodlaný, schopný obětovat část svého života práci a nadaný k právnímu uvažování, prostor tu pořád je. I my stále dobíráme lidi nejen na vedoucí pozice.
* LN Jaká je teď situace na trhu? Je dostatek kvalitních právníků?
Hodně záleží na tom, co nabízíte. Pokud máte co nabídnout, a k lidem se to dostane, je pořád z čeho vybírat. Když některé advokátní kanceláře svým ambiciózním právníkům neumožňují růst, dívají se pak pochopitelně ti realističtí kolem sebe. Třeba naší kanceláři vzrostly za poslední rok příjmy o čtvrtinu. Dělali jsme přitom spoustu změn. Když jsem nastoupil, pracovalo v týmu 25 právníků, s deseti jsme se rozloučili a patnáct nových přišlo. V následujících třech až čtyřech letech plánujeme počet právníků zdvojnásobit, kolegové u nás tak vidí reálný kariérní potenciál. Takovýto počet právníků totiž musí být obsluhován i určitým množstvím advokátů na vedoucích pozicích. Nabízíme jim nejen nadstandardní mzdu mezinárodní kanceláře (ta obvykle činí 100 tisíc korun a výše – pozn. red.) ale i výrazně nadstandardní bonusy. Ty se pohybují okolo 30 procent z celoroční mzdy. Obzvláště pro mladé kolegy je ale zajímavé rovněž to, že u nás mohou pracovat na hranici mezi právem a ekonomií. Máme totiž úzké kontakty například s daňovýmoddělením.
* LN Je ale tohle výhoda i při nabírání nových klientů? Že poradenské firmy vašeho typu se věnují vedle práva a daní také poradenství či auditu?
Určitě je to výhoda u klientů, na které jako kancelář cílíme. Nevýhoda nastává ve chvíli, kdy společnost auditujeme. Pak pro ni nesmíme dělat určité právní služby, například transakční poradenství. Toto omezení je striktnější, pokud je ona společnost navíc kótována na burze. Pokud ale jde o daně nebo třeba o finanční poradenství při prodeji či nákupu společnosti, tam omezeni nejsme a díky tomu nám přibývají klienti. Pozoruji to osobně jako velký trend.
* LN Budou na to reagovat i klasické advokátní kanceláře a otevírat další oddělení nabízející související poradenské služby?
Pro ty střední a větší je to určitě cesta, jak zvýšit svůj podíl na trhu. Pokud budou chtít klientům nabídnout něco navíc a zároveň také poskytnout za vše lepší ceny, tak je pravděpodobné, že se budou chtít trendu přizpůsobit.
* LN Jak se u vás posuzuje konflikt zájmů?
Absolutně – máme systém, ve kterém vše kontrolujeme. Pokud je podle systému o konfliktu pochybnost, rozhoduje se o něm nezávisle mimo republiku, abychom si ho náhodou nemohli vyložit ve svůj prospěch. Samozřejmě se stává, že přijde nabídka na zapojení se do transakce, ale společnost už je námi auditovaná a je třeba na burze, takže to neprojde. Takovou práci pak například předáváme jiným kancelářím. Máme okruh partnerů, s nimiž takto spolupracujeme podle jejich expertizy. Nestojí nám za to poškodit značku jedním excesem, i kdyby šlo o miliony.
* LN Souvisí to i s etickými požadavky na výkon advokacie?
Konflikt zájmů bereme velmi vážně, obzvlášť v dnešní době citlivé na informace. Advokát by si měl v první řadě uvědomit, kdo je jeho klient. Pokud klientovo zastupování akceptuji, musím za něj v době mandátu bojovat do posledního dechu bez ohledu na to, jak moc pro mě může být v budoucnu lukrativní třeba jeho konkurent. To pochopitelně neznamená, že advokát nemůže dělat pro někoho dalšího. Myslím si ale, že stávající klient, kterému by mohlo evidentně vadit, že půjde třeba o jeho konkurenta, by o tom měl v ideálním případě vědět, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout, zdali pak s takovým advokátem, se kterým sdílí citlivé informace, chce nadále spolupracovat. Některým klientům je však k mému překvapení jedno, že je jejich advokát promiskuitní. Jednou dělá pro ně, jednou pro jejich konkurenci, nebo dokonce i proti nim. Klienti sami jsou často naklonění střídání advokátních kanceláří, ale u nich se to z povahy věci toleruje, potřebují si někdy vyzkoušet více advokátů, než se rozhodnou, který je na co lepší.
* LN Proč je střídání klientů pro advokáta těžké?
Během své práce se totiž dozví spoustu citlivých informací o svých klientech a jejich byznysu. Nepřijde mi tak úplně v pořádku, aby se advokát bez souhlasu klienta objevil u jeho přímého konkurenta nebo na protistraně. Byť v jiné věci, kde nejde přímo o konflikt zájmu dle stávajících předpisů. Říkám tomu morální konflikt zájmů, ale je to naneštěstí daleko komplikovanější téma. Klientovi pak nezbývá nic jiného, než aby si sám pohlídal aktivity své advokátní kanceláře. Ta se totiž může například kvůli maximalizací zisků snažit nabrat nové lukrativní klienty bez ohledů na zájem a informování těch současných. Snad se mnou budete souhlasit.
* LN Vidí to tak ale většina advokátů?
Věřím, že drtivá většina ano. Ale pokud vezmeme advokátní firmy hrající na velký počet klientů, tak je už z povahy věci prakticky vyloučeno, aby k morálním konfliktům nedocházelo a aby se všechny podchytily. V Česku to klienti zatím tolik neřeší, nicméně právě v takto malém rybníku by se o toto zajímat rozhodně měli. Zejména ti, co pracují s citlivými informacemi.
* LN Jak vypadá aktuální transakční trh?
Pozoruji nárůst transakcí v kategorii středně velkých podniků. Pokud jde o celkový objem transakcí, tak se loni na českém trhu uskutečnily v objemu více než 6,8 miliardy eur, což je zhruba 184 miliard korun. V roce 2014 šlo o podobné číslo, 6,7 miliardy eur. Byly to tedy velmi úspěšné roky a tyto transakce hrály prim v generování zisku obzvláště velkých advokátních kanceláří. Poslední dva roky se tak advokátům určitě daří. I já jsem měl poměrně štěstí, že jsem nastoupil v této době. Při nástupu jsem neměl tak ambiciózní cíle čtvrtinového růstu, svezl jsem se tak vlastně i s ekonomikou.
* LN Čímsi takovéto oživení osobně vysvětlujete?
Nahrávají nám investiční nejistoty v okolních státech, investoři se tak více dívají na Českou republiku, jejíž ekonomice se daří. Dochází také ke generační obměně, vyměňují se majitelé firem, které vznikly po revoluci. Banky také nabízejí velmi nízké úroky a investoři tak mají chuť investovat. Uvědomují si to ale také majitelé, kteří zase šroubují ceny nahoru a je to tak pro všechny zúčastněné specifický tlak umocňující transakční apetit. Všichni vědí, že držíte levné peníze, které chcete nebo musíte investovat, a tak vám schválně zdražují, ale právě proto jsou třeba za takto zvýšené ceny ochotni sami prodávat a je tak každopádně stále co prodávat a kupovat, trh má co nabídnout.
***
Některým klientům je kupodivu jedno, že je jejich advokát promiskuitní. Jednou dělá pro ně, jednou pro konkurenci, nebo dokonce proti nim.
