Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Děti se začnou chovat protispolečensky

16.5.2016, Lidové noviny, str. 15

... a od loňska předseda Nejvyššího soudu. Vrchol české justice už hledá i rozumný výklad nového občanského zákoníku

* LN Zmínil jste průběžné novely trestního řádu. Do trestního práva se v poslední době zasahuje často, jsou některé změny pohledem vás jako hlavního autora trestního zákoníku opravdu nekoncepční?

Hodně se diskutuje například o právě projednávaných změnách v zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob. Jde o změny týkající se jednání vedoucích pracovníků, které se přičítá právnické osobě, a možnosti vyvinění právnických osob. Řeší se, zda budou přínosné a zda jsou vůbec v souladu se zvolenou koncepcí přičitatelnosti. Otázkou je, pokud se má přistoupit k takto zásadním změnám, zda by se nemělo jít koncepčnější cestou, než jsou pozměňovací návrhy poslanců. Ukazuje se to i na tom, že Senát vrátil tuto normu zpět do Poslanecké sněmovny.

* LN Co by byla koncepčnější cesta?

Zákon je postaven na určité koncepci přičitatelnosti jednání statutárních orgánů, zástupců a dalších osob právnické osobě a změny by ji měly respektovat. Zákonodárce se samozřejmě může rozhodnout, že má být zvolen jiný způsob stanovení trestní odpovědnosti právnické osoby. Nevidím pro to ale důvod. Stávající model se myslím osvědčuje, z hlediska čísel se praxe vyvíjí dobře. Nárůst kauz, které soudy projednávají, odpovídá zkušenostem z obdobných právních úprav v zahraničí, v roce 2013 k soudům napadlo 26 věcí a vyřízeno bylo 20 případů, o rok později napadlo 121 věcí a vyřízeno jich bylo 115, v roce 2015 to bylo již 186 věcí a vyřízeno bylo 198 případů. Systém funguje, orgány činné v trestním řízení to zvládají. Zřejmě nedochází k zásadním problémům, protože za celou dobu účinnosti tohoto zákona byla podána k Nejvyššímu soudu jen čtyři dovolání, o kterých již bylo rozhodnuto. Ostatní věci tak zůstaly v právní moci u odvolacích soudů, případně už u soudů prvního stupně. Rozhodnutí jsou tak akceptována, když ani odsouzené právnické osoby nepřistupují k možnosti podat mimořádný opravný prostředek. Je tedy otázkou, proč přistupovat k těmto změnám a to ještě tímto způsobem, bez relevantní a koncepční návaznosti na to, co bylo vytvořeno a parlamentem přijato.

* LN Zaznívá ale i kritika, že přičitatelnost je nastavena natolik přísně, že právnická osoba, například určitá obchodní společnost, nikdy úplně nemůže ohlídat, zda prostřednictvím svých lidí nepáchá určitou trestnou činnost…

Myslím si, že to tak není. Kdyby měly právnické osoby, respektive osoby za ně jednající pocit, že je k nim přistupováno příliš přísně, podávaly by dovolání. Jejich počet je i v porovnání s fyzickými osobami velmi malý.

* LN Soudy jsou ale až na vrcholu řetězce, jak to ale vypadá třeba s policií? Nekoná i někdy, kdy by konat neměla?

Samozřejmě se nemohu vyjadřovat ke konkrétním kauzám. Ale nemyslím si to. Nemám žádné takové poznatky a nemyslím si ani, že by je měli ti, co to tvrdí. Vývoj, který probíhá u nás, je naprosto srovnatelný s vývojem v zahraničí. Platí, že trestní odpovědnost právnických osob není masová záležitost, jde o „přidanou hodnotu“. Od počátku jsem říkal, už když byla úprava přijímána, že základem zůstane trestní odpovědnost fyzických osob. A trestní odpovědnost právnických osob se uplatní jen tehdy, když je opravdu třeba postihnout i konkrétní právnickou osobu, zejména pokud jde o její majetek pocházející z trestné činnosti, anebo ji zakázat určitou činnost. Odpovídá tomu i okruh trestných činů, za které jsou souzeny. Krácení daní, podvody a další trestné činy majetkové, hospodářské nebo proti životnímu prostředí. Peníze totiž často skončí právě u právnické osoby. Pokud postihnete jen tu fyzickou, nedostanete se k výnosům z trestné činnosti a nemůžete právnické osobě ani zakázat činnost, v souvislosti se kterou se trestné činnosti dopouští. Tam je tedy na místě, aby skutečně postižena byla. Praxe, včetně činnosti policie, neukazuje, že by tomu bylo jinak. Samozřejmě padají i zprošťující rozsudky a je jich poměrně poněkud více, než fyzických osob, ale to je při nové úpravě obvyklé, než se to „usadí“.

* LN Jak často bývá ukládán trest zrušení právnické osoby?

 V roce 2015 došlo ke zrušení pěti právnických osob, o rok dříve šesti. Platí přitom, že šlo o subjekty, u kterých zákon předpokládá, že jejich činnost spočívá zcela nebo převážně v páchání trestné činnosti. A ukazuje se, že některé právnické osoby mají svou činnost opravdu takto nastavenou. Nejde sice o moc případů, z hlediska celkové skladby uložených trestů u právnických osob to ale není zanedbatelné. Nejčastější trest byl loni zákaz činnosti, padlo jich 24. Peněžitých trestů bylo uděleno 22, uveřejnění rozsudku patnáct.

* LN Řeší už Nejvyšší soud otázky spojené s novým občanským zákoníkem?

 První případy již Nejvyšší soud řešil. Například v lednu tohoto roku jsme přijali sjednocující stanovisko k zákonu o obchodních korporacích, které by mělo vést ke sjednocení praxe soudů při zápisech údajů do obchodního rejstříku. V dubnu pak další stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia k zhlédnutí posuzovaného v řízení o jeho svéprávnosti, které provede zásadně soudce. V nejbližší době se budou zřejmě řešit věci spojené s ochranou osobnosti a také odčinění nemajetkové újmy na přirozených právech člověka. V obchodních záležitostech bylo rozhodnuto podle nového občanského zákoníku ve věci jmenování kolizního opatrovníka akciové společnosti. Objevují se také první věci z oblasti vypořádání podílového spoluvlastnictví, vlastnické žaloby, rozhodování ve věcech sousedských práv a věcných břemen.

* LN Objevují se v nové kodifikaci nějaké zásadní problémy? Její kritici varovali, že katastrofa může nastat až ve chvíli, kdy se nový občanský zákoník dostane právě před Nejvyšší soud…

Takto bych to neviděl. Judikatura Nejvyššího soudu je tu od toho, aby problémy řešila. Vidíte, že Nejvyšší soud přistupuje u složitějších problémů, které vyžadují komplexní posouzení, k sjednocujícím stanoviskům. To je správná cesta, právě stanoviska totiž mohou vedle rozhodnutí v konkrétních věcech přispět k tomu, aby byl nový občanský zákoník náležitě aplikován.

* LN Platí, že bude stále hledat rozumný výklad, jako se tomu stalo například v případě plných mocí na konci roku 2014?

Ano. Nejvyšší soud je institucí, která má zajišťovat sjednocování soudní praxe a zajišťovat výklad zákonů přístupný všem. Nejen odborné sféře, ale i občanům.

* LN Často se mluví o zahlcenosti justice. Jaká je v tomto situace na Nejvyšším soudu?

Ve všech agendách Nejvyššího soudu jde o poměrně vysoká čísla, nápad nových dovolání se ročně pohybuje v řádu tisíců. Zejména od roku 2013, kdy došlo k zásadní změně úpravy dovolání, dochází k velkému nárůstu, řádově jde o stovky nových případů ročně. Chtěli bychom, aby se tento nárůst alespoň zastavil. Pokud se to nepodaří, museli bychom zvýšit počet soudců občanskoprávního a obchodního kolegia, což by také nebylo dobré. S ministerstvem spravedlnosti tak připravujeme změnu způsobu projednávání dovolání před Nejvyšším soudem v občanskoprávní a obchodní oblasti. Nejde ale o nic zásadního, jsou to dílčí změny, které snad parlament schválí.

* LN Omezí se tedy možnost dovolání?

Podle mého názoru nijak zásadně. Řeší se jen určité dílčí otázky související s přípustností dovolání proti rušícím rozhodnutím odvolacích soudů, dále ve věcech souvisejících s poplatkovými povinnostmi účastníků a jejich žádostmi o ustanovení bezplatného kvalifikovaného právního zástupce a podobné otázky, včetně šestiměsíční lhůty pro odmítnutí dovolání. Museli bychom to ale probrat bod po bodu, což teď nejde.

* LN Pokud se schválí tyto změny, budou už možnosti dovolání nastaveny správně?

Osobně bych si představoval radikálnější změnu. Tyto posuny dle mého názoru nepovedou k zásadnímu omezení počtu dovolání, která přicházejí na Nejvyšší soud a která musí řešit. Myslím si, že by se na rozhodování o dovoláních mohly více podílet odvolací soudy, to znamená krajské a vrchní soudy. Ministerstvo o tom původně uvažovalo.

* LN Tyto soudy by tedy rozhodovaly, zda je dovolání v konkrétní věci přípustné?

V určitém rozsahu ano, nakonec tomu tak bylo i v minulosti. Tvrdí se, že se tato úprava neosvědčila, pokud by ale byla dobře vyvážená, mohla by přispět k odbřemenění Nejvyššího soudu. Nikoli v případech, kde Nejvyšší soud rozhoduje věcně, ale tam, kde dochází k odmítnutí dovolání pro nepřípustnost. Tuto část agendy, zejména pokud se rozhoduje o nepřípustnosti z formálních důvodů, by mohly rozhodovat odvolací soudy.

* LN Pokud jde o organizaci Nejvyššího soudu, někdy se mluví o ustavení funkce druhého místopředsedy. Jsou to jen fámy?

Já samozřejmě nevím, jestli to jsou jen fámy, se mnou nikdo nic takového neprojednával. Těžko se k tomu mohu vyjadřovat, chtěl bych k tomu říct jen to, že oba nejvyšší soudy mají tradičně a od svého vzniku jednoho místopředsedu. Nikdy v historii, s drobnou peripetií v souvislosti s odvoláváním předchozí předsedkyně doktorky Ivy Brožové prezidentem Klausem, nedošlo k tomu, že by tu působilo více místopředsedů. Možné by to bylo, ale znamenalo by to narušení zažitého systému, který u Nejvyššího soudu funguje.

* LN Stále častěji se mluví o rušení soudní specializace, například Nejvyšší správní soud ji už zrušil, Ústavní soud zase nedávno zavedl určitou rotaci soudců. Jak v tomto aktuálně vypadá situace na Nejvyšším soudu?

Tato otázka se řeší po celé Evropě. Nejvyšší soud je v České republice do značné míry specializovaným soudem, jde o dlouhodobou tradici založenou už jeho prvním předsedou Otakarem Motejlem. Týká se to především občanskoprávního a obchodního kolegia, kde je s ohledem na šíři problematiky zejména nového občanského zákoníku, zákona o obchodních korporacích a navazujících předpisů určitá specializace zřejmě nutná. Mluvil jste o situaci u dvou vrcholných soudů v České republice, ve světě se ale spíše specializace u soudů prohlubují. V současné době tedy nepočítáme s tím, že by se specializace na Nejvyšším soudu rušily, i když samozřejmě lze předpokládat, že i v tomto směru dojde k určitému vývoji. Specializace přispívá ke koncentrovanému řešení právních problémů a k jednotě judikatury, to je její nepochybný klad. Přitom je však třeba mít současně na paměti, že pokud by byly specializace příliš úzké, mohlo by to vést k určitému „zakonzervování“ judikatury a potlačení jejího přirozeného vývoje. Hledáme tedy optimální model, jak by měl do budoucna Nejvyšší soud fungovat. Ale to je opravdu otázka dlouhodobá, to se nedá vyřešit během jednoho nebo dvou let.

* LN Jak to vypadá se zamýšleným stěhováním Nejvyššího soudu do reprezentativnější budovy?

Aktuálně to řešíme. Původní rekonstrukce sousedního domu, s níž by se měla budova Nejvyššího soudu propojit, se zastavila v roce 2007 kvůli nedostatku peněz. Nejvyšší soud nyní převedl tuto budovu na ministerstvo spravedlnosti, které je investorem plánované stavby. Předpokládá se, že se stávající budova, která je v dezolátním stavu, zboří a na jejím místě se postaví nová budova. Celá akce už je zahájena a počítáme, že v roce 2018 by mohla být nová navazující budova v ulici Bayerova dokončena. To vyřeší kapacitní problémy Nejvyššího soudu, který musí nyní využívat několik detašovaných pracovišť, což je zcela nevyhovující i z hlediska oběhu spisů. Vše by tak mělo brzy fungovat v rámci jedné budovy. Podle mého názoru to ale nemůže být definitivní řešení. Nejvyšší soud by si zasloužil reprezentativní budovu v centru Brna, podobně jako má Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud (současné sídlo Nejvyššího soudu je v brněnské Burešově ulici – pozn. red.). To je koncepční požadavek, který by se měl v nejbližších letech řešit. Čekat na toto řešení ale nejde, tak jsme zvolili uvedené řešení, které vyřeší stávající bezprostřední kapacitní problémy Nejvyššího soudu, a dále jednáme s ministerstvem spravedlnosti o definitivním řešení. Musím zdůraznit, že v tomto směru je spolupráce s ministerstvem spravedlnosti velmi dobrá.

***
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi