Na dovolené může přijít zranění i smrt
29.8.2016, Lidové noviny, str. 14, Petra Gříbková
Pokud se vám u moře stalo něco nemilého kvůli chybě cestovní kanceláře, právo je na vaší straně. Ale pozor, pokud chcete reklamovat nedostatky zájezdu, musíte to stihnout během prvního měsíce po návratu domů.
Letní dovolené i zimní lyžování organizované cestovními kancelářemi doznaly v novém občanském zákoníku důležitých změn. Tyto vztahy už neupravuje cestovní smlouva, ale smlouva o zájezdu. Což je závazek, kde se od zákonné úpravy nelze odchýlit v neprospěch zákazníka. Zákoník tedy stanovuje určité minimální penzum práv zákazníka, které nelze nijak krátit.
V praxi je zřejmě nejdůležitější změnou kratší reklamační lhůta. Vytknutí případných vad zájezdu je nově možné jen do jednoho měsíce od jeho skončení. Přitom podle dřívější právní úpravy bylo možné dovolenou reklamovat až tři měsíce po návratu.
Nedostatečný all inclusive Jeden takový případ před několika lety řešil až Ústavní soud. Šlo o reklamaci zájezdu nespokojeným zákazníkem, podle něhož neodpovídala úroveň hotelu a jeho služeb tříhvězdičkovému standardu se stravováním all inclusive.
Soud potvrdil odpovědnost cestovní kanceláře za inzerovaný rozsah služeb, kdy každý ze zákazníků, který si zakoupí stravování all inclusive, má nárok na jeho bezvýjimečné plnění. Povinnost zajistit smluvně zajištěnou službu odpovídající kvality leží vždy na cestovní kanceláři, která je povinna reagovat na stížnosti zákazníků a neplnění objednaných služeb v odpovídající kvalitě v průběhu zájezdu. A to se v daném případě nestalo – delegát kanceláře se reklamací nejprve vůbec nezabýval a po několika dnech zákazníkovi sdělil, že „už to nestojí za to“. Výsledkem soudního sporu pak byla částečná sleva z ceny zájezdu.
Měsíční lhůta se ale týká jen vytýkání vad zájezdu a ne situace, kdy během zájezdu vznikla zákazníkům nějaká újma. Jasně to potvrdil Nejvyšší soud v nedávné kauze, kde se jedna turistka zranila během cesty na výlet na Kypru. Domáhala se přiznání náhrady za ztrátu na výdělku, což je jeden z dílčích nároků při újmě na zdraví. Cestovní kancelář jí nakonec musela zaplatit bezmála 300 tisíc korun.
Stará právní úprava řešila především náhradu materiální škody účastníků zájezdu. Tedy například situaci, když byl objednaný hotel plný, cestovní kancelář nedokázala zajistit nápravu a turista si musel na vlastní náklady zajišťovat náhradní bydlení. Podobně by se nahrazovala i škoda způsobená tím, že se porouchal autobus a lidé se museli zpět do vlasti dopravit po vlastní ose.
Ztráta radosti z dovolené Trochu jinou otázkou je nárok na náhradu nemajetkové újmy utrpěné během zájezdu. Toto právo je nově zakotveno přímo v zákoníku jako „újma za narušení dovolené“. Jde hlavně o situace zmaření či podstatného zkrácení zájezdu.
Rozsudků dle nové právní úpravy je zatím velmi málo, ale v minulosti podobné případy několikrát rozhodoval i Nejvyšší soud. Většina se jich týká nároků na náhradu újmy na zdraví a smutným vítězem jsou jednoznačně úrazy na výletech v Egyptě.
Jeden z nich se přihodil manželskému páru, který si zakoupil jednodenní výlet do Káhiry. Cestou však autobus havaroval a žena utrpěla velmi bolestivé zranění páteře a ochrnula na dolní polovinu těla. Společně s manželem později zažalovali cestovní kancelář za špatné zabezpečení výletu a nedostatečnou lékařskou pomoc. Soudy jim daly za pravdu a přiznaly jim téměř milion korun.
V jiném rozhodnutí pak Nejvyšší soud potvrdil, že odpovědnost pořádající cestovní kanceláře je dána i tehdy, když samotný výlet zajišťuje místní agentura.
Podobné pravidlo platí i pro situaci, když turisty zpět domů převáží soukromý dopravce, kterého si najímá cestovní kancelář. Ta nesla odpovědnost i v tragické kauze, kde autobus cestou zpět havaroval a došlo k úmrtí několika cestujících. Soud jednoznačně dovodil odpovědnost cestovní kanceláře za nezajištění bezpečného návratu účastníků zájezdu domů.
Autorka pracuje ve společnosti Atlas Consulting, která vyvíjí a vyrábí právní a ekonomické informační systémy
Cestovní kancelář nese odpovědnost za zranění nebo smrt turistů i ve chvíli, kdy výlet nebo přepravu organizuje jiná firma či místní agentura
