Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Antické texty ovlivňují i dnešní právo

3.10.2016, Lidové noviny, str. 15, Jan Januš

Profesor Michal Skřejpek po 35 letech studia římského práva připravuje komentář k novému občanskému zákoníku

* LN Vloni jste vydal první svazek překladu římských Digest, které vyšly v 6. století. Nyní chystáte další díl. Proč je důležité překládat prameny klasického římského práva?

Zkrátka proto, že máme nový občanský zákoník a shod, někdy i neshod, mezi římským právem a současnou úpravou je více než dost. Překladem Digest navazujeme na překlad justiniánských Institucí, rovněž ze 6. století, které vyšly v roce 2011. Na katedře právních dějin také nyní připravujeme podrobný komentář k občanskému zákoníku z pohledu římského práva. Ten uvádí do souvislostí s římským právem jednotlivé paragrafy či jejich skupiny a upozorňuje na to, co je shodné a v čem se úpravy případně liší. To dokládáme citacemi z římskoprávních pramenů, samozřejmě přeložených do češtiny. Věříme, že tyto knihy pomohou i praxi a právníci by mohli využít argumenty, které v nich shromáždíme. První svazek komentáře je ve fázi redakčních prací, publikován by tak mohl být do konce roku. K překladům máme ale ještě jeden důvod. V češtině dosud vyšly jen Gaiovy Instituce ze 2. století, přeložené profesorem Jaromírem Kinclem v 70. letech. Právnická veřejnost ani studenti běžně latinu nečtou a pro právníky jde o zajímavé informace.

* LN Nakolik se shoduje současný občanský zákoník s římským právem?

Obecně to říci nelze. Některé partie jsou ale téměř identické, typické služebnosti. To skoro vypadá, jako by to pocházelo z učebnice římského práva. Podobnosti či shody jsou někdy terminologické, například u výprosy či zápůjčky a výpůjčky. Obsah je konstantní tak, jak je v našem středoevropském prostoru běžné. Jindy je to pouze shodný název, který má zcela jiný obsah, například v případě držby.

* LN Bylo římské soukromé právo dokonalým systémem, který se od té doby pouze komplikuje?

Nic není dokonalé, i v římském právu najdeme celou řadu slepých uliček. Někdy je ale negativní poučení užitečnější než to pozitivní. Římským právníkům se podařilo vytvořit systém práva, který fungoval v celém tehdy známém světě. Bylo to první funkční evropské či dokonce celosvětové právo. V římské říši platila i řada lokálních, obyčejových a kmenových práv, a přesto tento systém fungoval, a to mnoho set let.

* LN Jak se to podařilo?

Právo bylo flexibilní. I v období pozdní římské říše, kdy bylo vše založeno na císařských nařízeních, měl v určitých případech přednost místní obyčej. V dobách klasického římského práva to ale bylo díky způsobu, kterým se tvořilo. Tehdejší právo bylo možné upravovat každý rok znovu praetorskými nařízeními a vyhláškami. Vyhlášku mohl vydat i každý správce provincie. Bylo tak možné pružně reagovat na nové okolnosti každodenního života a právo se mohlo rychle vyvíjet.

* LN A nekomplikovalo se množstvím novel a pozměňovacích návrhů…

Přesně tak. Praetor (jeden z nejvyšších římských úředníků, měl na starosti soudní spory, pořádek a právo – pozn. red.) svou vyhlášku vydal po konzultaci s odborníky a nic dalšího k tomu v podstatě nikdo nemohl dodat. Tvorba nových právních pravidel byla tedy velmi flexibilní.

* LN Přesto, trpělo římského právo i nějakými neduhy, které sledujeme i v současné legislativě?

No samozřejmě. V poklasické době byl právní řád absolutně nepřehledný, trpěl hypertrofií pramenů a množstvím zákonů, které se navzájem popíraly. Neexistovala sbírka zákonů a vlastně až do vydání nepříliš povedeného Theodosiova kodexu v roce 438 neexistovala žádná kodifikace, pominemeli konečnou redakci praetorských ediktů vydanou za císaře Hadriana. Problém nepřehlednosti právní úpravy vyvstal zejména v okamžiku, kdy se jediným pramenem práva stala císařská nařízení.

* LN Bavíme se o soukromém právu, ale má nějaké pokračování v současnosti i římské trestní právo?

Nemůžeme hovořit o pokračování, ale inspiračně by snad mohlo být zajímavé i pro dnešní zákonodárce. V římském právu má svůj původ už třeba zohledňování recidivy, zajímavá byla také absence vězení jako trestu. Římané jej totižměli za nehospodárnou instituci a znali jen detenci. Ta měla bránit uprchnutí odsouzeného či toho, kdo měl být souzen. Právně filozofickou otázkou je pak přípustnost či nepřípustnost retroaktivity, tedy zpětné účinnosti právního pravidla. Dnes uznáváme zásadu, že není trestného činu bez zákona. Římský právník by ale toto nikdy nemohl říci, tehdy byla retroaktivita naprosto běžná.

* LN Když to zobecníme, nakolik jsou právní historie a římské právo důležité pro současné právníky a současné právo?

Pokud někdo ovládne římské soukromé právo a promyslí ho, získá přístup ke všem evropským právním řádům. Konstrukce, a to i v anglosaském právu, jsou totiž v podstatě identické. Každý právník se proto dokáže orientovat v právním řádu jiného státu. Vezměme si jako příklad závazkové právo, kdy základní konstrukce smluv, jako třeba kupní smlouva, nájem nebo zápůjčka, vychází z římského práva, a to včetně způsobu stanovení výše škody. Akorát konkrétní úprava jednotlivých institutů se v detailech odlišuje. A týká se to také mimoevropských zemí, které ovlivnily německé, švýcarské či francouzské zákoníky, Latinskou Amerikou počínaje a Asií konče.

* LN Jak je těžké udělat v římském právu kariéru?

Hlavně to dlouho trvá. Římskému právu se věnuji 35 let a pořád ho neumím. Proniknout do něj totiž nejde rychle. Chce to jazykovou vybavenost, znalost obecné historie a také znalost práva jako takového. K tomu je nezbytné načíst prameny. Také odborná literatura je obrovská a v mnoha různých jazycích, takže i když se věnujeme římskému právu vcelku, každý z nás zná detailně jen určitý výsek. Jinak to za jediný lidský život zvládnout ani nejde.

* LN Chystáte i další překlady?

Chtěli bychom v ediční řadě „Fontes iuris romani“ nakladatelství Karolinum vydat přehled zásadních římských pramenů v komentované bilingvální podobě, to znamená v češtině a latině s kritickým poznámkovým aparátem. Po Institucích by měla vyjít ve třech dílech Digesta. Mám už také domluvenou spolupráci s docentkou Pultrovou z Filozofické fakulty. Doufám, že spolu přeložíme Festův etymologický slovník, kde je římské právo bohatě zastoupeno. Bude to velmi obtížné, překlady tohoto díla neexistují a ve slovníku jsou velké mezery, které se špatně rekonstruují. Rád bych ale vydal i překlady dalších pramenů, tak jak je to zvykem i v jiných zemích, například v Itálii.

* LN Na jaké problémy naráží překladatel v případě římského práva?

Není latina jako latina. A to mluvím jen o té starověké, nikoli o středověké a podobných legráckách. (smích) Překládat Digesta je specifické, fragmenty od jednotlivých autorů se totiž nepravidelně střídají. Každý z nich má jiný způsob psaní, jinou slovní zásobu... „Skákat“ od jednoho autora k druhému je asi nejhorší. Obtížné je též nalézt úměrnost mezi věrným, až doslovným překladem právnického textu a jeho srozumitelností pro čtenáře.

***

Michal Skřejpek (58) * Profesor římského práva a vedoucí katedry právních dějin Právnické fakulty UK v Praze. Na fakultě působí i jako proděkan pro profesorské a habilitační řízení a pro rozvoj fakulty. * Se spolupracovníky právě překládá důležité prameny klasického římského práva. Odborně se zabývá například i římským trestním právem nebo otázkami správy římské říše.

V poklasické době byl právní řád absolutně nepřehledný, trpěl hypertrofií pramenů a množstvím zákonů, které se navzájem popíraly
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi