Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Kdo se nedohodne, nemá rád své dítě

28.11.2016, Lidové noviny, str. 15, Kristián Léko

Severomoravský soudce Vladimír Polák testuje novinku, která umí zabránit nekonečným soudním tahanicím o děti nebo výživné

Když se na novojičínském okresním soudu rozpadl opatrovnický úsek, místopředseda Vladimír Polák se rozhodl vyzkoušet inovativní přístup. Inspiroval se modelem, jenž vznikl v německém kraji Cochem-Zell začátkem devadesátých let. Jeho smyslem je lepší kooperace soudců, sociálních pracovníků, neziskových organizací i advokátů.
 „Chceme naučit rodiče, že nesou odpovědnost za život svého dítěte a že autoritativní rozhodnutí soudu je pro dítě to nejhorší možné řešení,“ popisuje novinku Vladimír Polák v rozhovoru pro LN. První výsledky projektu jsou povzbudivé, smírně se daří vyřešit přes 90 procent věcí.

* LN Proč jste přikročil k zavedení nového systému opatrovnického soudnictví?

 Bylo to v situaci, kdy se opatrovnický úsek ocitl ve špatné personální situaci. Jako místopředseda jsem zjistil, že osvědčené metody, které zrychlily práci na jiných úsecích soudu, zde ke zlepšení efektivity samy o sobě nestačí. Jako klíčová se ukázala spolupráce s dalšími subjekty zainteresovanými na rozhodování o dětech. Zjistili jsme, že je nezbytné, aby se změnila práce orgánů sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) a že se musíme více provázat s poskytovateli sociálních služeb. Podíval jsem se proto do zahraničí, jaké modely ve světě existují, a hledal jsem projekt, který by nejvíce vyhovoval našim lokálním podmínkám. Nejvíce mě zaujala soudní praxe německého městečka Cochem.

* LN V čem byl problém práce orgánů ochrany dětí?

 V řízení hrají klíčovou roli, protože takřka bez výjimky fungují jako opatrovníci dítěte, kterého se řízení týká. Problém byl v tom, když na OSPOD přišel jeden z rodičů a úředník jeho slova sepsal na hlavičkový papír úřadu coby návrh na soud. Druhý rodič logicky nabyl dojmu, že OSPOD kope proti němu, a přestal mu důvěřovat. Zvláště pro otce to byla obtížná situace. Matka sepsala s pracovnicí OSPOD návrh na soud, kde kauzu vyřídila žena, a na odvolacím soudu seděly v senátu další tři ženy. Muž mohl mít pocit, že čelí jakémusi útočnému, ryze ženskému šiku. Bylo naprosto nezbytné tento přístup odbourat. Nově to funguje tak, že pokud přijde k OSPOD jen jeden z rodičů, tak jej pracovník poučí o rodičovské odpovědnosti, návrh s ním až na výjimky nesepíše a vyzve ho, ať přijde společně s druhým rodičem.

* LN Jak se to povedlo?

 Bylo třeba všem zainteresovaným subjektům vysvětlit principy, jak bude náš soud v opatrovnických věcech postupovat. Největší strach jsme měli z přístupu OSPOD, nakonec mě ale naopak nejvíce potěšil. Převzal nestrannou roli a tím se velice posílila jeho pozice v řízení. Ukázalo se, že jeho pracovníci dokáží na společné schůzce s oběma rodiči velice odborně a efektivně vést rodiče k převzetí rodičovské odpovědnosti. A že mohou fungovat skutečně nezávisle, nikoli jako útočné šiky na straně jednoho rodiče. Důležitá byla také pomoc Moravskoslezského kraje, který nám vyšel vstříc se zajištěním kapacity a financováním sociálních služeb, které fungují nejčastěji někde na pomezí mediace a rodinného poradenství. Pomohla nám též Justiční akademie se školením soudců a pracovníků OSPOD.

* LN Jak tedy nový systém v Novém Jičíně funguje?

 Rodiče jsou ještě před jednáním soudu pozváni na společnou schůzku na OSPOD, kde jsou poučeni o rodičovské odpovědnosti a nutnosti jejího faktického uchopení. Pokud zde nedojde k dohodě či pokud musí být dohoda schválena soudem (třeba dohoda o dětech před rozvodem – pozn. red.), tak se s rodiči setkáme do tří týdnů po zahájení řízení u soudu na neformálním jednání. Nedohodnou-li se, tak jim doporučíme vyhledat odbornou pomoc a nařídíme jednání za tři týdny. Když rodiče usoudí, že by doporučená odborná pomoc mohla nést ovoce, ale měla by trvat déle, tak se termín jednání posune. Anebo řeknou, že se prostě nedohodli. Potom opouštíme režim dobrovolnosti odborné pomoci a podle zákona máme možnost nařídit její další, již povinné kolo. Až když úplně všechno selže, tak se dostává ke slovu autoritativní rozhodnutí soudu.

* LN Hlavním cílem je tedy přimět lidi k dohodě?

 To ani ne, spíše jde o faktické uchopení rodičovské odpovědnosti. Zdatný soudce rodiče k dohodě „donutí“, ale nebude dobrovolná, nebude vycházet z jejich vůle. Naše ambice je větší, a sice naučit rodiče, že nesou odpovědnost za život svého dítěte. Snažíme se jim vysvětlit, že autoritativní rozhodnutí soudu je pro dítě to nejhorší možné řešení. Je daleko lepší, když se na jeho budoucnosti shodnou jeho rodiče, kteří jej na rozdíl od soudce znají a mají rádi.

* LN Jaké jsou zatím výsledky?

 Na hodnocení je brzy, ale zatím je to velmi povzbudivé. Ve více než 90 procentech případů, ve kterých se jedná o péči o dítě, jeho výživu nebo styk a které prošly interdisciplinární spoluprací, jsme v rozmezí tří až šesti týdnů od zahájení řízení schválili dohodu rodičů či řízení zastavili. Rodiče se totiž dohodli mimosoudně a jejich dohodu nemusel schválit soud. Díky tomu mají soudci možnost věnovat více času složitějším případům.

* LN Kolik věcí jste musel autoritativně rozhodnout sám?

 Ani jednu! Mám za to, že pokud má dítě dva kompetentní rodiče,měli by o jeho osudu a budoucnosti rozhodovat oni. Proto se chci autoritativnímu rozhodování vyhnout a raději vedu rodiče k převzetí odpovědnosti za jejich dítě. Zatím jsem vždy „jen“ schválil dohodu rodičů. Někteří mezi sebou přitom měli velmi ostrý konflikt, ale díky nově zavedenému systému jej dokázali potlačit a upřednostnili osud svého dítěte. Ono hraje velkou roli, že jim všechny zúčastněné subjekty říkají totéž. Když potřetí slyší, že by měli převzít rodičovskou odpovědnost a jsou jim stále vysvětlovány principy, na základě kterých novojičínský soud rozhoduje, tak řešení svých problémů najdou většinou sami. Zůstává jen malé procento rodičů, kteří buď dočasně, nebo trvale ztratili rodičovskou kompetenci nebo její část. Jedná se nejčastěji o osoby postižené duševní poruchou, o lidi závislé na alkoholu či drogách nebo o rodiče, jejichž vzájemný konflikt je tak vyhrocený, že jim dočasně znemožňuje jednat v nejlepším zájmu dítěte. V těchto případech je dohoda rodičů vyloučená a nezbývá než rychle autoritativně rozhodnout.

* LN Co jim říkáte vy sám?

 Vysvětlím jim, jakými myšlenkami se bude řídit moje rozhodování. Že mám za to, že budoucí spokojený život dítěte se odvíjí od dohody rodičů. Proto budu preferovat rodiče, jenž je ochoten uchopit svou rodičovskou odpovědnost a budu se na něj tvářit příznivěji než na toho, který dohodu bojkotuje. Nekonstruktivní rodič totiž nejedná v zájmu dítěte, v podobném duchu už několikrát rozhodl i Ústavní soud. Rozvádějící nebo rozcházející se rodiče nedokázali dítěti zajistit úplnou rodinu, proto mu „dluží“ alespoň dohodu o jeho budoucím životě.

* LN Měly by se od vás inspirovat i jiné soudy?

 Stále je velmi brzo cokoliv hodnotit či propagovat. Naší ambicí bylo vyřešit problém našeho soudu a vymyslet projekt, který by fungoval na lokální úrovni. Pokud se osvědčí, může být inspirací pro ostatní. Ale určitě netvrdím, že naše cesta je jediná možná a správná.

***

Budoucí spokojený život dítěte se odvíjí od dohody rodičů. Nekonstruktivní rodič nejedná v zájmu dítěte, to už řekl i Ústavní soud.

Vladimír Polák (42) * Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, soudcem je od roku 2001. * Celou svou profesní kariéru působí na Okresním soudu v Novém Jičíně, od roku 2009 je jeho místopředsedou. Letos začal soudit opatrovnické věci a snaží se tuto agendu inovovat po vzoru německých soudů.

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi