Je pořízení knihy o prohlášeních o pravosti podpisů neúměrným výdajem?
Vážené kolegyně, vážení kolegové!
Přichází doba, kdy si budete moci pořídit knihu o prohlášení o pravosti podpisů (dále jen kniha) a realizovat tak právo advokáta upravené v § 25a zákona o advokacii. V této souvislosti se ozývají hlasy některých advokátů, že cena této knihy je neúměrně vysokým nákladem. Domnívám se, že je třeba několik slov na vysvětlenou.
Kniha není ani studijní pomůckou pro koncipienty ani advokátním časopisem, které jsou poskytovány Českou advokátní komorou zdarma z rozpočtu Komory. Jedná se o prostředek sloužící k podnikání advokátů v oblasti právních služeb. Výrobní cena této knihy není nízká, neboť z důvodu zamezení možnosti jejího zneužití bylo nutné volit techniku výroby, která není zcela běžná. Výrobní cena knihy ale není jediným výdajem s knihou spojeným. Komora musela v první fázi zajistit výrobu 7 000 kusů knih, neboť zhruba tolik je v současné době činných advokátů a každý má právo knihu si pořídit. Postupem doby bude třeba zajišťovat dotisky knihy nejen pro nové advokáty, ale i pro advokáty, kteří knihu popíší. Dotisky budou již v menších nákladech, tedy i za vyšší výrobní cenu. Takové množství knih je třeba někde skladovat, Komora takové skladovací prostory k dispozici nemá, bude je tedy třeba pronajmout. Popsané knihy bude třeba desítky let archivovat, což opět přinese značné náklady spojené se skladováním a archivací. Vzhledem k tomu, že ze strany Komory jde o novou činnost (evidence a správa podpisových vzorů, vydávání knihy advokátům, evidence vydaných knih, kontrola správnosti používání knihy, ukládání popsaných knih do archivu apod.), přinese tato činnost i vyšší náklady na administrativu.
Kniha obsahuje kolonky pro 500 podpisů. Při ceně knihy 3.000,- Kč vyjdou náklady advokáta na jeden podpis na 6,- Kč. Je pravdou, že za prohlášení o pravosti podpisu není advokátním tarifem stanovena žádná zvláštní položka a samotné prohlášení není úkonem, který by bylo možné klientům účtovat. Nicméně pořízení knihy je výdajem advokáta v souvislosti s poskytováním právních služeb konkrétním klientům. Proto je vždy možné s klientem dohodnout přiměřenou paušální částku jako náhradu veškerých nebo některých hotových výdajů (§13 odst. 2 advokátního tarifu), a to i při poskytování právních služeb za odměnu mimosmluvní. Advokáti, kteří klientům budou poskytovat právní službu za odměnu smluvní, jistě nebudou mít problém i náklad spojený s podpisem s klientem dohodnout.
Pořídit si knihu není v žádném případě povinností advokátů, ale jejich právem. Lze předpokládat, že advokát, jehož převážnou část agendy tvoří obhajoba v trestním řízení a který za rok sepíše pět listin o právních úkonech, si knihu pořizovat nebude vůbec. Naopak advokát, u něhož převažuje agenda smluvní, si nepochybně knihu pořídí, neboť skutečnost, že klientovi poskytne lepší servis, mu pomůže takovou agendu nejen udržet, ale případně i rozšířit.
Ustanovení § 25a zákona o advokacii stanoví, že advokáti mohou nahradit svým prohlášením úřední ověření podpisu tam, kde zákon takové ověření vyžaduje.
A contrario tam, kde právní předpis úřední ověření podpisu účastníka na listině o právním úkonu nevyžaduje, není co nahrazovat. Pokud na takových listinách advokát uvede ve vztahu k podpisům účastníků své prohlášení, nejde o prohlášení ve smyslu § 25a zákona o advokacii a za tím účelem si knihu pořizovat nemusí.
K tomuto problému směřuje nejvíce dotazů advokátů u smluv o převodu nemovitostí. Nutno konstatovat, že zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, stanoví ve svém § 5, které skutečnosti katastrální úřad zkoumá. Rozhodně nevyžaduje úřední ověření podpisu účastníků smlouvy. Vyhláška č. 190/1996 Sb., vydaná k provedení tohoto zákona stanoví, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zjistí, zda v prvopisu smlouvy jde skutečně o písemné projevy vůle osob v ní uvedených. Katastrální úřad přitom považuje projev vůle osob za zjištěný mimo jiné i tehdy, když byl podpis účastníků na smlouvě úředně ověřen a také tehdy, byla-li smlouva sepsána advokátem, který na ní výslovně potvrdil, že smluvní strany, jejichž totožnost zjistil, před ním tuto smlouvu podepsaly (§ 7 vyhlášky).
Bude-li tedy advokát v případě sepisu smluv o převodu nemovitostí postupovat dosavadním způsobem, není třeba, aby si knihu pro tento účel pořizoval.
Z tohoto pohledu je také třeba chápat, že knihy bude Komora vydávat postupně, když jistě řada advokátů nebude knihu potřebovat ihned dne 1.1.2005, kdy příslušné ustanovení § 25a zákona o advokacii vstupuje v platnost.
JUDr. Ladislav Krym tajemník ČAK
