Stanovisko představenstva České advokátní komory ke kontrolám advokátů u vstupů do soudních budov (včetně odůvodnění)
Členové představenstva ČAK se od počátku svého působení zabývali otázkou zajištění důstojnosti vstupu advokátů do soudních budov. Lze konstatovat, že drtivá většina kompetentních soudních funkcionářů pochopila absurditu a neúnosnost plošných a detailních prohlídek advokátů, kteří vystupují v soudních procesech jako nedílná součást justičního systému a tím napomáhají realizovat nejvýznamnější právo účastníka soudního řízení, jímž je právo na spravedlivý proces. U většiny soudů byly prohlídky zrušeny (cca 70 %), ve zbylých případech jsou povětšinou prováděny způsobem, jenž je sice polemický, ale není až tak hrubým a na místě veřejnosti přístupném zjevně dehonestujícím zásahem do důstojnosti kontrolovaného advokáta (kontrolní rámy, užití skenerů).
Takovým zásahem však je kontrola, při níž jsou advokát či advokátka vyzváni k sejmutí opasku od kalhot, k zutí obuvi, k odložení spony do vlasů apod. Dalším příkladem ataku vůči důstojnosti a zákonem založenému poslání advokáta (právního zástupce či obhájce) je nařízení „doprovodu“ advokáta v době soudního řízení osobou justiční stráže, k němuž došlo např. u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a u Okresního soudu v Jičíně. Jestliže je advokát označen jako „osoba s bezpečnostním rizikem“ a účastní se soudního jednání doprovázen justiční stráží, je mimo rozumnou pochybnost, že s tímto stigmatem jím poskytované právní služby nejsou a nemohou být vnímány jako hodnotově relevantní poslání advokátní činnosti vymezenému mj. v ust. § 16 a násl. zákona o advokacii. Jde nejen o zjevnou a bezdůvodnou dehonestaci konkrétního advokáta, ale v důsledku (a svým způsobem hlavně!) o poškození zastupované osoby a porušení jejího ústavního práva na právní pomoc v řízení před soudy. Jsme přesvědčeni, že za podobná rozhodnutí nařizující takový „doprovod advokáta“ musí nést konkrétní soudní funkcionář osobní (kárnou) odpovědnost.
V daných souvislostech je namístě připomenout, že advokacie je součástí justice v tzv. širším smyslu. Neadekvátní kontroly advokátů či jejich „hlídkování“ justiční stráží během soudních řízení jsou neomluvitelnou dehonestací ústavního poslání advokacie, a tedy dehonestací celé justice jako takové.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Při koncipování stanoviska (viz níže) vzalo představenstvo ČAK v úvahu zejména:
Čl. 37 Listiny základních práv a svobod
„(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.“
§ 16 zákona o advokacii
„(1) Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny …“
§ 17 zákona o advokacii
„Advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesní etiky a pravidla soutěže …“
Čl. 4 Etického kodexu
„(1) Advokát je všeobecně povinen poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.“
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Stanovisko představenstva ČAK
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem a při respektování příslušného právního režimu dospělo představenstvo ČAK k těmto závěrům:
a) Odmítnutí podrobit se kontrole při vstupu do soudní budovy prováděné nad rámec běžné kontroly, tedy jinak než prostřednictvím průchozího detektoru kovů (rámu), popř. s použitím ručního detektoru kovů, je ze strany advokáta jednáním v souladu s jeho povinností přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.
b) Nařízení, aby byl advokát v době soudního jednání doprovázen (hlídán) justiční stráží, je zásahem do důstojnosti advokáta, důstojnosti advokátního stavu a ve svém důsledku i porušením ústavního práva zastupovaného občana na právní pomoc.
c) Zmaření soudního řízení z důvodu, že se advokát odmítne podrobit nepřiměřené kontrole své osoby při vstupu do soudní budovy, popř. odmítne účast u soudního řízení za doprovodu justiční stráže a v postavení osoby s „bezpečnostním rizikem“, považujeme za zmaření jednání vinou rozhodnutí příslušného soudního funkcionáře. Bude-li o takovém případu Komora náležitě informována, vypracuje v dané věci podnět pro porušení ústavního práva „na právní pomoc v řízení před soudy“. Obdobně bude Komora postupovat i tenkrát, pokud se vzhledem k okolnostem konkrétního řízení advokát v zájmu klienta protiprávnímu rozhodnutí soudního funkcionáře podrobí, avšak jednoznačně proti své náležitě deklarované vůli.
Zcela závěrem představenstvo ČAK uvádí, že si je vědomo té skutečnosti, že i když bylo ministerskou prověrkou zjištěno pouze jedno (sic.!) porušení základních pravidel při vstupu osob do soudních budov ze strany advokáta za posledních několik let (nůž v opasku), nelze obecně a do budoucna vyloučit nedisciplinovanost jednotlivce spočívající v držení jakéhokoliv typu zbraně při stupu do soudní budovy.
Představenstvo ČAK však nepochybuje, že takové jednání povede bez ohledu na subjektivní stránku ke kárnému postihu daného advokáta. Na druhé straně však zásadně odmítá, aby potencionální jednání jednotlivce paušálně a na principu kolektivní viny sloužilo k ostrakizaci všech advokátů a celé advokacie.
za představenstvo České advokátní komory
JUDr. Vladimír Jirousek, předseda
