Vyjádření České advokátní komory k návrhu novely advokátního tarifu upravujícího výši přísudku v bagatelních sporech
31. 3. 2014
Ministerstvo spravedlnosti rozeslalo do připomínkového řízení návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů. Jde o jednu ze dvou vládních reakcí na sněmovní tisk 107, kterým se skupina poslanců pokusila legislativně odpovědět na situaci v oblasti tzv. obchodu s přísudky, která nastala po zrušení paušální vyhlášky č. 484/2000 Sb., kdy se náhrada nákladů právního zastoupení (často nesprávně označovaná jako „odměna advokáta“) začala určovat podle ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. Cílem ministerského návrhu je zavést odlišný způsob stanovení výše náhrady nákladů právního zastoupení pro tzv. bagatelní spory (do 10 tisíc Kč), a to jak pro nalézací, tak vykonávací (exekuční) řízení. Jde tedy o jiný druh řešení, než který přinesl tisk 107.
Česká advokátní komora se nejenom v rámci diskusí nad tiskem 107, ale i v dobách minulých opakovaně vyjadřovala ve prospěch řešení, které by bylo vůči úspěšným účastníkům řízení spravedlivé v tom směru, že by jim náležela alespoň určitá náhrada nákladů právního zastoupení, neboť není jediný důvod, proč řešit zneužívání práva (čímž obchod s přísudky bezesporu je) řešením, které by opět přineslo velkou míru nespravedlnosti. Pokud tedy v laické veřejnosti existuje utkvělá představa, že náhrada nákladů právního zastoupení vede k prudkému zadlužování části společnosti (vesměs té, která nerozumí prastaré latinské zásadě pacta sunt servanda) a je tedy potřeba s tím něco dělat, není podle názoru České advokátní komory ospravedlnitelné takové řešení, které celou situaci obrátí naruby a udělá z přísudku (resp. z náhrady nákladů právního zastoupení) v bagatelních sporech cosi výjimečného, co připadá do úvahy pouze za situace zvláštního zřetele hodného a co je potřeba v jednotlivých případech pečlivě odůvodňovat (což soudy jistě uvítají). Tím by byla přenášena tíže sporu, vzniklého proto, že dlužník řádně a včas neuhradil svou pohledávku vůči němu, výhradně právě na věřitele, čímž by byl dlužník ve svém postavení opětovně zvýhodňován.
Domníváme se, že je potřeba vyjít z několika zásad, které by měly platit pro každý druh sporu bez ohledu na žalobní petit. Především by mělo platit, že úspěšný účastník řízení by měl mít vždy nárok na náhradu nákladů, které v daném řízení vynaložil, včetně nákladů spojených s právním zastoupením (tj. nejčastěji advokátem, byť se může jednat i o notáře nebo patentového zástupce). Takovouto právní normou dává zákonodárce jednoznačně najevo, že je-li člověk v právu, nebude muset nést náklady soudní pře. Dále je zjevné, že nárok na náhradu nákladů by měl být soudem přiznán pouze tehdy, pokud byly tyto náklady účelně vynaloženy, tj. pokud bylo skutečně nezbytné, aby je účastník řízení vynaložil za účelem uplatnění nebo obrany svých práv. Důsledným lpěním na těchto zásadách by potom nemohla nikdy vzniknout problematika kupčení s přísudky, neboť soudy by neměly jediný důvod u tzv. formulářových žalob přiznávat žalobcům náklady právního zastoupení, pokud by nebylo prokázáno, že je vynaložili účelně a nikoli účelově! Ačkoli se k této problematice vytvořila za relativně krátký čas poměrně ucelená judikatura (čítající mnohá rozhodnutí Ústavního soudu), boj proti zadlužení společnosti a kupčení s přísudky se pořád zaměřuje na zrušení tzv. „odměny advokáta“, tj. zrušení náhrady nákladů právního zastoupení (která však nemá s vlastní odměnou advokáta mnoho společného a tvoří pouze jednu část veškerých nákladů, které musí neúspěšný účastník řízení tak jako tak protistraně zaplatit). Diskuse se tedy nevedou o tom, za jakých podmínek má mít účastník řízení nárok na náhradu nákladů, ale zda vůbec má nějaký nárok získat!
Česká advokátní komora je proto přesvědčena, že spravedlivějším řešením vůči úspěšným účastníkům řízení (kterými mohou být jak žalobci, tak žalovaní!) by byla taková úprava, která by vycházela z ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně jakožto jednotného způsobu určení výše náhrady nákladů právního zastoupení, přičemž pro bagatelní pohledávky by mohla existovat zvláštní sazba, která by se odvíjela od většího rozvrstvení tarifních hodnot v pásmu od 1 Kč do 10 000 Kč. Tím by se sice neospravedlnil rozdíl mezi výší přísudku při zastupování v bagatelním sporu a např. při zastupování dědice v dědickém řízení, kde výše jeho dědického podílu nepřevyšuje 10 000 Kč, nicméně zůstal by zachován jednotný princip, podle kterého úspěšný účastník dostane od druhé (neúspěšné) strany alespoň částečnou náhradu nákladů právního zastoupení.
Závěrem lze snad pouze upozornit na často opakovaný (a jistě nikoli vědomý) omyl, že celá diskuse se vede o odměně advokáta jako takové a že Česká advokátní komora v rámci toho bojuje za dosažení co nejlepšího výsledku pro advokáty. Není tomu tak – tzv. přísudek je příjmem klienta, nikoli advokáta. Soud v rozhodnutí o nákladech řízení neurčuje, jaká bude odměna advokáta (tj. kolik má advokát dostat zaplaceno – to se řídí smlouvou s klientem nebo advokátním tarifem), ale toliko stanoví, kolik neúspěšná protistrana nahradí úspěšnému účastníkovi řízení, který se nechal zastoupit advokátem (popř. notářem nebo patentovým zástupcem). Návrh České advokátní komory tedy nevede k zajištění co největší odměny advokátů, ani k ochraně zájmů těch několika málo advokátů, kteří se na obchodu s přísudky podílejí, ale o zachování spravedlivého principu náhrady účelně vynaložených nákladů právního zastoupení. V daných mantinelech je potom pochopitelně možné vést diskusi, kolik má být náhrada nákladů právního zastoupení při vymáhání např. stokorunové pohledávky, ale opuštění tohoto principu by nutně vedlo k dalšímu případu zjevné legislativní nespravedlnosti, čemuž by Česká advokátní komora nerada přihlížela.
Návrh ministerstva spravedlnosti a návrh České advokátní komory jsou k dispozici v příloze níže. Veškeré změny advokátního tarifu však budou mít smysl pouze za předpokladu, že zůstane zachováno dosavadní pravidlo, podle kterého úspěšný účastník řízení má ze zákona nárok na náhradu účelně vynaložených výdajů (včetně náhrady nákladů vynaložených na odměnu advokáta, jejíž výši bude určovat advokátní tarif).
| Návrh vyhlášky - Ministerstvo spravedlnosti, |  |
74kB |
| Odůvodnění - Ministerstvo spravedlnosti, | |
144kB |
| Návrh vyhlášky-Česká advokátní komora, | |
78kB |
